Program SchémataCAD
je určen pro technické kreslení na počítači. Svojí orientací je určen
zejména pro kreslení elektrotechnických schémat v silnoproudé
elektrotechnice, například jednopólových, liniových nebo situačních schémat nebo
výkresů technických zařízení budov (TZB).
Program podstatně usnadňuje jinak rutinní práci při tvorbě výkresové
dokumentace.
Jednoduché ovládání
Program je
určen pro uživatele s běžnými znalosti práce na počítači. Ovládání
programu je
jednoduché, intuitivní, aby program mohl používat i takový uživatel, který
zvládá základy ovládání počítače a MS WINDOWS. Oproti jiným programům (např.
AutoCAD) vyniká program SchémataCAD jednoduchostí ovládání
a rychlostí zvládnutí práce s programem. Program není náročný na výkon počítače,
ani na zkušenosti uživatele. Pro
práci není nutné speciální nastavení počítače. Program nepotřebuje pro
svoji funkci jiný software (např. AutoCAD) a při instalaci se včlení do
prostředí MS WINDOWS.
Princip vektorové grafiky
Program SchémataCAD
je program pro kreslení na počítači (grafický program), pracující na
principu vektorové grafiky. To znamená, že s grafickými prvky na výkresu lze samostatně manipulovat –
přemísťovat, otáčet, měnit vlastnosti, jako je vzhled a barva. Libovolnou část
výkresu lze upravovat nezávisle na zbytku výkresu. Důležitou výhodou programu SchémataCAD
je možnost vytváření skupin prvků – bloků (součástek), které lze odděleně upravovat.
Jak rychle vytvořit výkres
Urychlení
tvorby výkresu při práci s programem SchémataCAD zejména spočívá v
sestavení výkresu z již hotových částí. Proto program pro návrh schémat nabízí
již nakreslené knihovny značek nebo možnost načtení výkresu z jiných
aplikací nebo ze skeneru. Program SchémataCAD umožňuje jednoduchou práci
s knihovnami bloků (součástek). Součástí programu jsou předem připravené knihovny
prvků a ukázkové výkresy, která lze použít jako předlohu pro vlastní
výkres. Ukázkové výkresy nabízejí příklady jednopólového zapojení rozvaděče,
liniového schématu, domovního rozvodu, situačního rozvodu, atd. Důležitá
vlastnost, která výrazně rozšiřuje možnosti programu je možnost načtení obrázků
a výkresů z jiných programů nebo ze skeneru.
Největší výhody oproti jiným programům pro kreslení
Oproti
jiným programům na českém trhu nabízí SchémataCAD atraktivní alternativu
(např. k nadstavbám softwaru AutoCAD) za příznivou cenu a s potřebným výběrem
možností a funkcí a přitom s minimálními požadavky na použitý hardware a
operační systém
(pracuje ve všech verzích MS WINDOWS). Program SchémataCAD vyniká
jednoduchým a promyšleným ovládáním se zřetelem na uživatele počítače, který má
teprve základní znalosti systému Windows. Další příjemnou výhodou programu
SchémataCAD je rychlé překreslování obrazovky a okamžitá odezva i při
manipulaci se složitějšími grafickými prvky.
Pro české
uživatele je rovněž přínosem skutečnost, že mohou očekávat podporu přímo u
autora software a také můžou připomínkami přispět k rozvoji programu.
Po spuštění
programu se zobrazí nový výkres v okně. Toto okno představuje pohled na kreslicí
plochu. Výkres se
skládá z grafických prvků. Důležitý grafický prvek je blok (součástka). Bloky lze ve výkresu
propojovat. Bloky lze do výkresu přenést z knihoven
bloků
dodaných k programu. Každý blok lze upravit.
Bloky mají svůj
název, popis,
hodnotou. Dále lze každý blok podle
potřeby otočit, případně změnit její
velikost. Bloky (součástky) lze navzájem propojovat
- vytvářet síť spojů. Takto vytvořené spoje ze přesouvat samostatně nebo můžou
být napevno spojeny s bloky (součástkami).
Kromě
bloků lze do výkresu vkládat i jiné grafické
prvky. Tyto prvky můžete pomocí myši přesouvat po obrazovce, měnit
jejich velikost, barvu a otáčet je. Samozřejmě lze libovolný prvek zkopírovat a
vkládat i do jiného výkresu.
Nejrychlejší
vytvoření výkresu spočívá v sestavení z připravených částí. Proto program
obsahuje celé knihovny bloků, ale i příklady ukázkových
výkresů.Tři základní možnosti, jak začít kreslit nový výkres:
Kreslení nového výkresu s výběrem připravených
bloků (součástek) z knihoven
Naskenování papírové předlohy výkresu a následná
tzv. vektorizace a zakreslování do tohoto podkladu
Otevření již nakresleného výkresu z jiné
aplikace ve formátu DWG nebo DXF (např. půdorysu ze softwaru AutoCAD)
Postup vytváření výkresu:
KNIHOVNY PRVKŮ – VÝBĚR POUŽITÝCH BLOKŮ (SOUČÁSTEK)-
v knihovně
značek vyberte bloky, které přenesete do nového výkresu. Efektivnější je
přenesení bloků, ale i přímo celých částí z již nakreslených
výkresů.
ROZMÍSŤOVÁNÍ BLOKŮ (SOUČÁSTEK) NA PLOŠE VÝKRESU
- S výhodou použijete pomocnou mřížku, která pomáhá automaticky zarovnávat
bloky. Bloky můžete přesunovat, kopírovat,
otáčet nebo provádět jiné editační úpravy.
VYTVÁŘENÍ VLASTNÍCH ZNAČEK A VKLÁDÁNÍ
GRAFICKÝCH PRVKŮ - Jednoduše lze
vytvořit vlastní značku nebo vkládat do výkresu grafické prvky (např. čára,
obdélník, křivka, kružnice)
PROPOJOVÁNÍ BLOKŮ (SOUČÁSTEK) - Libovolné
dva bloky můžete propojit spojem, který automaticky spojí
bloky s ohledem na umístění vstupů na bloku.
SEZNAM POUŽITÝCH BLOKŮ (SOUČÁSTEK) - Pro vytvořený výkres je možné sestavit seznam použitých bloků – kusovník. Ve
výpisu je zobrazen název použitých bloků, popis, hodnota a počet. Výpis lze
použít k dalšímu zpracování - například do rozpisu.
TISK A VÝPISY - Tisk
vlastního výkresu a export seznamu použitých bloků. Také lze sestavit seznam spojů.
Významnou
předností programu SchémataCAD je, že obsahuje předem nakreslené
schematické značky a bloky. Výhodou je také snadná práce s knihovnou bloků. K programu
je dodaná knihovna
bloků, která obsahuje 1200 obecných značek a dále i velké množství bloků od
konkrétních výrobců. Z
knihovny lze bloky (součástky) vybírat a vkládat do výkresu.
VÝBĚR KNIHOVEN - JAK OTEVŘÍT KNIHOVNU ?
Seznam
knihoven otevřete volbou "Soubor - seznam knihoven", stiskem klávesy F2 nebo
pomocí příslušné ikony na horním panelu nástrojů.
Obrázek:-
Příklad seznamu knihoven
V seznamu knihoven
jsou po prvním otevření
nabídnuty jednotlivé knihovny následujícím symbolem:
V případě, že je vybrána příslušná knihovna a stisknete
klávesu ENTER, MEZERNÍK nebo stisknete levé tlačítko myši,
otevřete se odpovídající knihovna, která bude zobrazena symbolem:
Jestliže je požadovaná knihovna otevřená a obsahuje-li
bloky, zobrazí se seznam bloků (přehledně členěných do větví).
Například:
Bloky (součástky) lze
vybírat a vkládat do výkresu. Pro výběr je vhodný postup pomocí myši - metodou
"přetažením
pomocí myší” lze přenést do výkresu blok. Nebo je možné použít funkce
Zkopírování do schránky.
Výše uvedené
členění bloků a knihoven lze charakterizovat jako strom -
tzn. Hlavní (kořenové knihovny) obsahují větve nebo jednotlivé
bloky (součástky).
Takzvané Kořenové knihovny reprezentují podadresáře uložené
v adresáři KNIHOVNY.
V případě, že
chcete přidat blok (součástku) nebo vytvořit novou větev do právě zvolené knihovny
použijte funkci z nabídky ”Knihovny”.
Dialogové
okno s parametry bloku (součástky) lze otevřít volbou “Upravit-Parametry”,
nebo stiskem klávesy ENTER, MEZERNÍK nebo dvojím stiskem
levého tlačítka myši. Zobrazí se parametry bloku. Blíže k této funkci
viz kapitola Bloky (součástky) ve výkresu.
Funkce pro úpravu knihoven
Seznam
knihoven nabízí kromě základních funkcí také některé speciální funkce pro práci
s hlavními knihovnami. Právě otevřenou a aktivní knihovnu lze otevřít
v odděleném okně, přejmenovat, přidat novou, nebo ubrat.
Tyto funkce jsou přístupné z nabídky ”Knihovny”. (Upozornění:
Některé volby menu "Knihovny" jsou přístupné pouze v případě, že je aktivováno
a vybráno okno
seznamu knihoven).
Otevřít knihovnu v odděleném okně
Menu:
Pohled | Přidat pohled
Funkce otevře knihovnu v odděleném okně vybranou knihovnu.
Tato volba je vhodná v případě, že budete pracovat pouze s vybranou knihovnou.
Místo okna všech knihoven, ve kterém jsou obsaženy všechny knihovny. lze
pracovat pouze s jedním oknem.
Poznámka: Volba je přístupná pouze v případě, že je aktivováno
a vybráno okno
seznamu knihoven.
Funkce přidá
novou, prázdnou knihovnu, která bude přidána do seznamu knihoven setříděně
podle abecedy. Zřejmě nejčastější použití bude přidání knihovny obsahují
uživatelem vytvořené bloky (součástky). Nejjednodušší vytvoření takovéto knihovny může
spočívat v pouhém překopírování již vytvořených, často používaných
bloků z jiných knihoven. Potom místo hledání jednotlivých bloků
z různých knihoven urychlí práci otevření a výběr z jedné takto
vytvořené knihovny.
Funkce pro
přidání bloku je přístupná z nabídky ”Blok”. Po zvolení této funkce
se vloží nová, prázdný blok na aktuální místo do knihovny.
Zobrazí se dialogové okno parametrů bloku. Také je přístupná volba "Editovat
blok", kterou lze přímo volbou
otevřít okno s detailem bloku. V případě,
že je vybrán řádek, označující větev, přidá se nový blok do této větve,
jinak se přidá za poslední blok v aktuální větvi stromu bloků.
Funkce pro
přidání podknihovny (větve) je přístupná z nabídky ”Blok”. Po
zvolení této funkce se přidá nová větev do stromu, který reprezentuje umístění
bloků v knihovně.
Menu:
Knihovny | Posunout
| Posunout nahoru / Posunout
dolů / Přesunout o úroveň výše
Funkce
v nabídce ”Blok” - ”Posunout nahoru” a ”Posunout
dolů” posunou vybraný blok nebo větev - zamění pořadí v seznamu.
Například často požívané bloky je vhodné umístit na začátek seznamu.
Funkce načtení nebo uložení souboru archívu knihovny (soubor *.kni).
V tomto souboru může být uložena celá struktura podadresářů knihoven, včetně
všech bloků. Přídavné soubory bloků a značek (*kni) jsou zdarma ke
stažení na www.elmer.cz.
Funkce zkrátí názvy souborů (v aktuální větvi) na zvolenou maximální délku.Smysl
této funkce je pouze v případě problémů s délkou souborů. Totiž v operačním
systému MS WINDOWS je omezení maximální délky plné cesty k souboru na 255 znaků.
Přiklad takovéto plné cesty k souboru délky 52 znaků je:
C:\SchémataCAD\Knihovny\zásuvky\3-pólová_zásuvka.sch
Menu:
Knihovny | Podknihovna
| Nahrát náhledy do DWG
Funkce nahraje náhled na výkres do DWG souboru. Smysl této funkce je pro
přehlednější procházení bloků v knihovnách, protože se tento náhled zobrazuje
(vlevo od názvu bloku a v okně "Detail").
Funkce pro vložení bloků odděleně určena pro hromadné vložení zkopírovaných
bloků ze schránky (úschovna, clipboard). Například, když je ve schránce
zkopírovaný celý výkres s více bloky, tak se touto funkcí tyto zkopírované bloky
vloží odděleně do knihovny.
Menu:
Knihovny | Vyhledat a
odstranit duplicitní bloky
Funkce vyhledá a odstraní duplicitní (nadbytečné) bloky v
knihovnách. Příklad použití této funkce je, když se nainstalují nové knihovny
značek, které kromě doplněných značek hlavně obsahují již dříve nainstalované
značky. V takovémto případě tato funkce z nově přidaných knihoven odstraní již
dříve nainstalované (a tím pádem duplicitní) značky a ponechá jen nově přidané
značky.
Menu:
Knihovny | Povolit
přesouvání myší v jednom okně
V případě že je povolené přesouvání myší v jednom okně, tak
je možné velmi rychle přeuspořádat knihovny. Ale pozor, v takovémto případě je
potřeba velmi opatrně pracovat s ukazatelem myši. Proto pro běžnou práci je
vhodné tuto funkci vypnout.
Výkres se
skládá z grafických prvků. Důležité postavení má grafický prvek typu
“blok” (součástka), která reprezentuje skupinu prvků. Blok sám o sobě nemá
žádnou grafickou podobu, ale sdružuje v sobě grafické prvky, které vykresluje. Blok se může skládat z grafických prvků a také i z dalších
bloků, které se opět
skládají z dalších prvků.
Důležitou vlastností bloků je,
že je-li ten samý blok vícekrát na výkrese, tak lze kdykoliv hromadně zaměnit
bloky za jiné funkcí "Nahrazování".
Nový blok (součástku) vložíte do výkresu
editačním nástrojem pro kreslení. nebo použít funkci “Blok z prvků”.
Naopak blok lze rozložit na prvky.
V programu
SchémataCAD
lze upravit
(editovat) libovolný blok. Můžete upravit
bloky již nadefinované v knihovnách nebo přidat nový blok do knihovny nebo přímo do výkresu. K
editaci bloku se detail bloku otevře k editaci v odděleném okně.
Funkcí "Editovat blok"
lze otevřít okno s detailem bloku. Při ukládání tohoto detailu se kontroluje
jestli blok na výkresu vícekrát. V takovémto případě se nabídne přepsání buďto
jednoto editovaného bloku anebo všech stejně vypadajících bloků.
Z vybraných prvků bude vytvořena nový blok. Je to opačná funkce k funkci Rozložit
blok na prvky. Program SchémataCAD
umožňuje sloučit více prvků do jednoho bloku, takže se budou chovat jako
jeden prvek. Máte-li například přesně umístěno u sebe více prvků a často s nimi
jako s celkem manipulujete, sdružte je do bloku. Ušetříte spoustu času při
neustálém vybírání prvků.
Sdružování prvků do bloku je velmi jednoduché. Vyberte
jeden a více prvků a zvolte příslušnou funkci. Prvky jsou sdruženy do
bloku. Blok se pak chová jako jeden prvek, takže když například
potřebujete přesunout prvky, které jsou sdruženy do bloku, stačí klepnout
na jeden z nich a táhnout myší. Takto můžete
sdružovat bloky s dalšími prvky nebo bloky navzájem.
blok - Touto volbou rozložíte
skupinu prvků na jednotlivé prvky, ze kterých byla složena. Pokud jsou místo
jednotlivých prvků sdruženy skupiny prvků, zůstanou po použití této funkce jako
bloky. Rozložení bloku nezmění vhled na výkrese, ale při rozložení se
ztratí vlastnosti bloku jako je její název, nastavení os, popis a hodnota.
obrázek EMF (meta soubor WINDOWS)
- Z obrázku typu EMF lze příkazem ”Blok-rozložit” vytvořit blok, ve které jsou
obsaženy grafické prvky, které tvoří obrázek. Tento blok lze
stejným příkazem dále rozložit až na samotné grafické prvky. Obrázek EMF je vektorový obrázek. Při jeho rozložení se vytvoří blok,
který v sobě obsahuje rozložené prvky. Prvky můžou být čáry, křivky, polygony
apod. Je potřeba upozornit, že můžou určité prvky při rozložení chybět, jako
jsou některé křivky.
obrázek BMP (bitová mapa, rastrový
obrázek) – viz kapitola “Vektorizace”.
Zeď, obdélník, polygon, elipsa – se rozloží na čáry a
křivky
Bloky lze seskupit do jedné skupiny. Příkladem je cívka
stykače spolu s kontakty. Hlavní výhoda je, že se takto spojené bloky kopírují
najednou.
Příklad jak vytvořit odkaz na blok, kde se nachází:
Napřed je potřeba bloku (součástce) přiřadit jednoznačné číslo
skupiny, např. takto:
Pro
stanovení nového čísla skupiny je vhodná funkce "Odhadnout číslo".
Dále je potřeba vytvořit druhý blok se stejným číslem skupiny, ve kterém
bude například tento text: [/<#stránka:název>\], sektor [/<#sektor>\]
dlaždice [/<#dlaždice:x>\],[/<#dlaždice:y>\]
Také tomuto druhému bloku je potřeba přiřadit stejné číslo skupiny:
Pokud bude potřebné blok odpojit od druhého bloku, tak stačí zadat 0
(nulu) jako číslo skupiny.
Označit bloky je potřebné pro
následné nahrazení. Příklad použití: Na výkresu je
opakovaně stejná značka. Tuto značku lze najít a označit funkcí “Označit
filtrem”. Následně lze nahradit tuto značku za jinou funkcí “Zaměnit”.
Funkce pro označení:
Označit vybrané bloky
Odstranit označení u vybraných bloků
Zaměnit označení u vybraných bloků
Zrušit označení (na celém výkresu bude zrušeno
označení)
Vybrat označené
Označit filtrem – funkce pro hledání a
označování bloků podle stejných parametrů (vzhledu, názvu, atd.) jako právě
označený blok
Na označené bloky je funkci Zaměnit - Označené značky
budou zaměněny. Pro tuto funkci je třeba vybrat právě jeden blok, která má ty požadované
vlastnosti, které chcete zaměnit. Lze zvolit, co se má zaměnit na označených
blocích.
Funkce se pokusí najít právě označený blok v knihovně.
Hledání je možné kdykoliv přerušit. Při hledání se porovnává pouze grafický
vzhled bloku, je ignorován název i popis.
Jednou z
funkcí, která značně zjednodušuje tvorbu elektrotechnického schématu, je
možnost definování spojů mezi bloky (součástkami). Použití spojů umožňuje pohodlný a
přehledný návrh schématu. Cesta spoje může být určena automaticky - vedení
spoje mezi bloky (součástkami) se řídí vzájemnou orientací spojených vstupů
bloků. Při posunutí bloku, která je s ostatními propojena, sledují
spoje automaticky změnu umístění bloku.
Libovolné dva vstupy (i na jednom bloku) lze propojit. U každého
spoje lze zvolit styl spoje. Při posunutí
bloku, ke kterému je připojen spoj, sleduje spoj automaticky změnu pozice bloku. Upozornění:
Spoje z bloku vycházejí ze vstupů. Nemá-li
blok žádný vstup, nelze tento blok připojit. Propojit bloky navzájem lze editačním nástrojem pro
propojování
bloků (součástek),
Z grafických
prvků se skládá výkres. Program obsahuje funkce (editační nástroje) pro kreslení
nových prvků
do výkresu. Prvky lze nakreslit
(nebo vložit)
do výkresu volbou nástroje pro kreslení z horní lišty nebo z nabídky
po stisknutí pravého tlačítka myši. Nakreslené prvky můžete sdružit do
bloku.
Prvky lze rozdělit do několika kategorií:
Čárové prvky:- úsečka, lomená úsečka,
neuzavřená křivka, spoj. U těchto prvků můžete měnit typ a šířku čáry a
barvu.
Plošné
prvky: obdélník, elipsa, zeď, polygon a uzavřená křivka. Kromě typu čáry a
barvy čáry, která je ohraničuje, můžete volit typ a barvu výplně. Nebo můžou
být průhledné.
Vstup – ve výkrese neviditelný
prvek s popisem (ten může být viditelný) slouží pouze pro připojení spoje k bloku (součástce).
Vzdálenost
Zeď
Výřez
Dále lze prvky rozdělit na viditelné (s grafickou podobou) a
neviditelné (bez grafické podoby):
Viditelné prvky (s grafickou podobou): Úsečka, oblouk, křivka,
polygon, elipsa, kružnice, text, zeď, spoj, vstup, vzdálenost, obrázek BMP a EMF
Neviditelné prvky (bez grafické podoby): blok,
výřez
Charakteristika grafických prvků:
Úsečka (čára) Úsečka je
definována dvěma body, počátečním a koncovým bodem. Dále je úsečka definována
šířkou, barvou a typem čáry. Úsečku nakreslíte editačním nástrojem pro kreslení.
Oblouk
oblouk je část kružnice, definována třemi body: počátečním, prostředním a
koncovým bodem.
Obecný oblouk
Beziérova
křivka je definována čtyřmi body: Počátek, konec a řídící body. Křivku
nakreslíte editačním nástrojem pro kreslení. Při kreslení nové křivky vykreslíte
elipsovitý oblouk. Uchopením za koncové nebo řídící body lze různě měnit
tvar křivky.
Obdélník Pravoúhelník
je obecné označení pro čtverce a obdélníky. Pravoúhelník je definovaný levým,
pravým, horním a spodním okrajem. Volitelně může mít i zaoblené rohy.
Pravoúhelník nakreslíte editačním nástrojem pro
kreslení.
Elipsa nebo kružnice Elipsa je definována svým středem a poloměry ve vodorovném a svislém směru. Jsou-li
shodné oba poloměry, je výsledný tvar kružnice. Elipsu nakreslíte editačním
nástrojem pro kreslení.
Polygon
Polygon je
definován svými propojenými vrcholy. Polygon může být uzavřen. V takovém
případě může být vyplněn. Vrcholy polygonu mohou být zaoblené. Lze zvolit
poloměr zaoblení. Tato jednoduchá a unikátní funkce umožňuje
jasně definovaným způsobem kreslit různé oblouky. Použití například při
kreslení dráhy potrubí. Polygon
nakreslíte editačním nástrojem pro kreslení.
Zeď
Zeď
je podobně jako úsečka je definována dvěma body, počátečním a koncovým bodem.
Tyto body podle nastavení zdi orientovány na osu zdi nebo na levou či pravou
stranu zdi. Další důležitý parametr styl zdi, který zahrnuje šířku zdi a typ
čáry a výplně. Zdi se můžou na sebe automaticky napojovat, a to v takovém
případě, nakreslíte-li překřížení dvou zdí, napojíte-li jejich konce, nebo když
nakreslíte dvě zdi do tvaru písmene T. Když nakreslíte zdi přes sebe, tak se
zeď částečně smaže – takto nakreslíte otvor ve zdi. Novou zeď
nakreslíte editačním nástrojem pro kreslení.
Blok (součástka)
Nový blok vložíte do výkresu editačním nástrojem pro kreslení. Také viz kapitola “BLOKY”.
Další možností jak vytvořit nový blok je použití funkce “Blok z prvků“.
Text
Text vložíte
do výkresu editačním nástrojem pro kreslení. Také viz kapitola
“Text ve výkresu”.
Spoj Spoj má
minimálně počátečný a koncový bod. Tyto body můžou být spojeny s bloky (součástkami),
které mají vstupy. V případě, že je spoj oboustranně spojený s bloky
(součástkami), a je-li v parametrech spoje zaškrtnutá volba ”Automatický spoj”, bude dráha spoje
automaticky vygenerována v závislosti na vzájemném natočení vstupů. Vzhled spoje je určený jeho stylem.
Vstup
Vstup,
umístěný v detailu bloku (součástky), určuje místo odkud může být veden
spoj z bloku. Vstup obsahuje směr, pod kterým má být přiveden spoj do
bloku (součástky). Vstup může být pojmenován textovým popisem, který lze i
zobrazit na výkresu.
Vzdálenost
Vzdálenost
zobrazuje vzdálenost mezi dvěma body. Lze nadefinovat text, který se bude
zobrazovat před a za údajem o délce (např. X=10.0mm). Počet desetinných míst
údaje o délce se volí v parametrech výkresu.Vzdálenost může mít i vzhled
čáry, např. oboustranná šipka.
Výřez
Zobrazuje pohled z jedné do jiné části výkresu. Takovéto zobrazení je možné
pouze v případě, že je v jednom souboru najednou více výkresů anebo když je
k výkresu připojen výkres z jiného souboru jako takzvaná "externí
reference".
Bitmapový (rastrový) obrázek
Rastrový
obrázek je definován svým počátečním bodem (vlevo nahoře) a velikostí – buďto
v absolutních hodnotách nebo v DPI rozlišení - bodů (pixelů) na jeden
palec (25,4mm). Rastrový obrázek lze otáčet i překlápět. Do výkresu lze
obrázek vložit funkci “vložit obrázek” nebo zkopírováním z jiné aplikace
pomocí schránky. Rastrový
obrázek lze rozložit - vektorizovat -
blíže viz kapitola “Vektorizace”.
vektorový obrázek EMF (clipart)
EMF obrázek
je definován svým počátečním bodem (vlevo nahoře) a velikostí. Obrázek lze
otáčet i překlápět. Do výkresu lze obrázek vložit funkci “vložit
obrázek” nebo zkopírováním z jiné aplikace pomocí schránky. EMF obrázek
lze rozložit na prvky.
Prvky se buďto kreslí, zadáním počátečního a koncového bodu:
Menu:
Upravit | Kreslit
V takovémto případě program vyzve k zadání prvního bodu na
výkresu (bod lze zadat myší nebo následně i číselnou hodnotou z klávesnice).
Poté zadejte druhý bod, který je možné opět zadat myší nebo číselnou hodnotou
přes klávenici.
nebo vkládají podle bodu vložení:
Menu:
Upravit | Vložit
V takovémto případě ukažte myší na místo kam chcete prvek vložit.
Je-li vybrán
jeden nebo více prvků, tak v nabídce "Upravit -
Parametry" se ve vlastnostech
prvků nabídnou možnosti prvku, při vícenásobném výběru se nabídnou možnosti
společné pro všechny vybrané prvky.
Styl čáry lze volit z nabídky stylů čar nebo ho lze
definovat těmito volbami:
šířka čáry
typ čáry (žádná, plná, čárkovaná,
čerchovaná, tečkovaná, atd...)
barva čáry (tip: Jestliže zvolíte
bílou barvu, tak bude sice čára na bílém pozadí neviditelná, ale vhodnější je
zvolit: typ čáry - žádná)
Výplň a šraf lze volit z nabídky stylů výplní nebo ho
lze definovat těmito volbami:
Výplň - Barva - lze zvolit i bez výplně, v takovém případě bude prvek
průhledný
Barva šrafu
Šířka šrafu
Zvětšení šrafu
Upozornění: Pro editaci parametrů prvku, musí
být požadovaný prvek vybraný. Tlačítko "Zkopírovat do výchozích parametrů" - aktuálně vybraná hodnota
bude
zapamatována a použije se při tvorbě nových grafických prvků
Parametry bloku:
Pozice - Pozice osy bloku
(počátku souřadnic určeného osami bloku) na výkrese.
Natočení - Úhel natočení bloku
vůči vodorovné ose
Zvětšení bloku - Do vstupního řádku velikosti vyplňte
relativní velikost ve vodorovném nebo svislém směru.
Zachovat poměr zvětšení – je-li volba
zaškrtnutá, bude mít vždy blok při různé velikosti vždy stejný poměr
zvětšení ve vodorovném a svislém směru. S výhodou lze tuto volbu použít
u elektrotechnických značek, které můžou mít na výkrese vůči sobě různou
velikost, ale nesmějí být deformovány.
Blok lze zrcadlově překlopit - např. je-li značkou rohové razítko výkresu,
nemá smysl toho razítko překlápět, např. bloky obsahující textový popis.
Násobek tloušťky čar – Koeficient,
který určuje kolikrát je při vykreslování bloku tlustší čáry. Pozn. nulový
koeficient způsobí, že je blok zobrazována tenkými čarami, nezávisle na
zvětšení.
Zobrazovat osy. Je-li volba zaškrtnutá,
bude mít blok svůj střed os, podle kterého se určuje pozice bloku ve
výkresu. Při manipulaci myší můžete uchopit blok za tento střed.
Popis a hodnota - Ve
vstupní řádce můžete zadat text, kterým bude blok popsán (viz: Text
ve výkresu a popisování bloků (součástek).
Popis i hodnotu lze zobrazovat spolu s blokem. Také můžete volit zda-li se
má popis nebo hodnota zobrazovat a jakým stylem písma.
Kategorie – pro každý blok můžete
zvolit kategorii, která je užitečná pro označování bloků, nebo pro
výpis použitých bloků (součástek). Pomocí funkce “Označení bloků” je možné označit
bloky určité kategorie.
Název - V dialogové řádce lze
zadat název bloku. Tento název se nikdy nezobrazuje na výkrese, ale slouží
pro přehlednou orientaci.
Atributy
Poznámka:
S
výhodou lze použít jméno bloku pro zobrazení názvu vedle obrázku bloku v knihovně. Pojmenování je potřebné pro seznam
bloků.
Text vložíte
do výkresu editačním nástrojem pro kreslení. V případě, že
je vybraný jen jeden prvek typu "text", můžete v
nabídce volbou "Upravit -Parametry" zvolit dialogové okno pro
psaní textu a volby písma. Program SchémataCAD umožňuje na libovolné
místo vkládat text. U textového prvků můžete volit následující hodnoty:
Text - Text může být i víceřádkový.
Natočení - Vložený text lze podle potřeby
otočit o
libovolný úhel.
Pozice - levý horní bod umístění textu ve výkresu
Styl textu - typ písma textu
Dále lze definovat
styl písma:
Velikost textu - lze zadat jako libovolné
kladné číslo. Toto číslo vyjadřuje skutečnost velikost textu.
Písmo - lze volit z písem nabízených systémem MS WINDOWS. Standardně
jsou v MS WINDOWS obsaženy minimálně tyto písma: Arial, Courier New
nebo Times New Roman
Typ písma - písma můžete nastavit typ písma (tučné,
kurzíva, tučná kurzíva), dále zda je písmo podtržené či
přeškrtnuté.
Barva písma a barva pozadí písma
Popisování bloků (součástek)
Při tvorbě
popisu bloků je možné použít tyto dva postupy:
Pomocí textového pole. Ke každému bloku lze přiřadit až
osm textových polí. Každé textové pole může obsahovat více položek (např. popis, hodnota,
volitelné atributy), které jsou zobrazené pod sebou na jednotlivých řádcích.
Každé textové pole může míst vlastní typ písma zvoleného z výběrů stylů
písem.
Obrázek: Příklad voleb jednotlivého textového pole
Další možnost popisu bloků je pomocí zobrazení
volitelných atributů bloku. Jestliže definujete text v detailu bloku, lze
jednoduše nastavit automatické zobrazování dalších volitelných atributů
bloku. Např. pro zobrazení atributu nazvaného A s hodnotou 10 stačí
v detailu nadefinovat text A. Pak po uzavření detailu se místo textu A
zobrazí text 10. Je ale potřeba nedefinovat v parametrech bloku atribut A
s hodnotou 10. Výhoda tohoto postupu je, že pro každý text je možné nastavit
jiný font.
Obrázek: Příklad výběru položek do textového pole
Při poklepání (dvojkliku) na konkrétní položku se otevře
editační okno pro editaci jednotlivého popisu, například zde "F2":
Proměnné můžou výrazně zefektivnit používání softwaru SchémataCAD. Proměnné
lze vložit do libovolných textů a software SchémataCAD při vykreslovaní výkresu
tyto proměnné automatizovaně přepočítá a převede na jejich finální podobu,
například proměnná [/<výkres:měřítko>\] se vykreslí jako 1:1. Níže
je tabulka všech proměnných, které software SchémataCAD umí zobrazit. Proměnné
mají ohraničení specifickými závorkami [/< a >\]. V případě,
že není výraz platný, tak se zobrazí #ERROR# . V případě, že je sice výraz
platný, ale reference odkazuje na neexistující blok, tak se zobrazí #REF_ERROR#
Proměnné lze rozdělit na dvě základní skupiny:
proměnné můžou zobrazovat řadu parametrů výkresu, jako je čas,
datum, formát výkresu, měřítko, atd....
nebo proměnné můžou zobrazovat parametry prvků, ve kterých jsou
nadefinovány. V případě že jsou proměnné uvnitř bloku, tak zobrazují údaje o
bloku, ke kterému přísluší.
Jednou z výhod proměnných je jejich využití pro křížové reference. Tyto
reference fungují mezi bloky, které jsou ve společné skupině bloků. Příklad
skupiny bloků je cívka stykače a její příslušné kontakty - více viz v ukázkových
příkladech. Znak křížové reference je # . Před tímto znakem # může ještě
být číslo bloku např 2# (ve skupině bloků), na který se má reference
odkazovat. Pokud číslo není bloku není zadáno, tak se odkazuje reference na
druhý blok ve skupině bloků (která ale musí mít právě dva bloky ve skupině).
Seznam
proměnných
formát proměnné
popis proměnné
Může být jako reference: V případě že
jsou minimálně dva bloky v jedné skupině bloků, tak se tyto bloky můžou
odkazovat navzájem na sebe
česky
slovensky
anglicky
[/<soubor:název>\]
[/<súbor:názov>\]
[/<file:name>\]
název(bez cesty/adresáře) aktuálně otevřeného
souboru, např. TEST.SCH když je otevřený soubor c:\users\admin\TEST.sch
-
[/<soubor:adresář>\]
[/<soubor:cesta>\]
[/<súbor:adresár>\]
[/<súbor:cesta>\]
[/<file:path>\]
cesta/adresář(bez názvu souboru) aktuálně otevřeného
souboru, např. c:\users\admin\ když je otevřený soubor c:\users\admin\TEST.sch
-
[/<soubor:datum>\]
[/<súbor:dátum>\]
[/<file:date>\]
datum posledního uložení aktuálně otevřeného souboru.
Poznámka: Je to datum kdy byl soubor skutečně uložen a nemá na to vliv
operační systém, který případně také umožňuje měnit čas a datum u
souborů.
-
[/<soubor:čas>\]
[/<súbor:čas>\]
[/<file:time>\]
čas posledního uložení aktuálně otevřeného souboru.
Poznámka: Je to čas kdy byl soubor skutečně uložen a nemá na to vliv
operační systém, který případně také umožňuje měnit čas a datum u
souborů.
-
[/<výkres:komentář>\]
[/<výkres:komentár>\]
[/<drawing:comment>\]
komentář k výkresu, který lze nastavit v parametrech výkresu nebo
před uložením souboru v okně "Uložit jako..."
-
[/<výkres:atribut:ID>\]
[/<výkres:atribút:ID>\]
[/<drawing:attribute:ID>\]
zvolený atribut výkresu, který lze nadefinovat v parametrech výkresu.
Pozor! Je potřeba atribut specifikovat, např. pro atribut
ID
takto: [/<výkres:atribut:ID>\]
-
[/<výkres:počet>\]
[/<výkres:počet>\]
[/<drawing:count>\]
počet výkresů v aktuálním souboru. Pozor! Není to počet stránek ve výkresu, těch může mít každý
výkres jiný počet. Více výkresů v jednom souboru viz: Správce výkresů.
-
[/<výkres:název>\]
[/<výkres:názov>\]
[/<drawing:name>\]
Jméno aktuálního výkresu. Pozor, není to jméno souboru. Jméno
výkresu se volí v parametrech výkresu.
-
[/<výkres:pořadí>\]
[/<výkres:poradie>\]
[/<drawing:order>\]
Pořadí aktuálního výkresu v případě že je více výkresů v jednom
souboru.
-
[/<výkres:měřítko>\]
[/<výkres:merítko>\]
[/<drawing:scale>\]
Měřítko výkresu, např. 1:1
-
[/<formát:x>\]
[/<formát:x>\]
[/<format:x>\]
Šířka stránky výkresu (v milimetrech), včetně netisknutelných
okrajů. Nastavuje se v parametrech výkresu. V případě, že je výkres
rozdělený na dlaždice, tak je to šířka jedné dlaždice (včetně
netisknutelných okrajů)
-
[/<formát:y>\]
[/<formát:y>\]
[/<format:y>\]
Výška stránky výkresu (v milimetrech), včetně netisknutelných
okrajů. Nastavuje se v parametrech výkresu. V případě, že je výkres
rozdělený na dlaždice, tak je to výška jedné dlaždic (včetně
netisknutelných okrajů)
-
[/<formát:název>\]
[/<formát:názov>\]
[/<format:name>\]
Název formátu výkresu, například A4, když je nastavený formát
výkresu 297 x 210 mm. Když je formát atypický, tak se nezobrazuje žádný
text.
-
[/<formát:viditelný:x>\]
[/<formát:viditeľný:x>\]
[/<format:visible:x>\]
Šířka viditelné/tisknutelné stránky výkresu (v milimetrech).
Většinou je toto číslo menší než formát výkresu, neboť je potřeba
uvažovat netisknutelné okraje, které jen málokterá tiskárna může mít
nulové. Nastavuje se v parametrech výkresu. V případě, že je výkres
rozdělený na dlaždice, tak je to šířka jedné dlaždice
-
[/<formát:viditelný:y>\]
[/<formát:viditeľný:y>\]
[/<format:visible:y>\]
Výška viditelné/tisknutelné stránky výkresu (v milimetrech).
Většinou je toto číslo menší než formát výkresu, neboť je potřeba
uvažovat netisknutelné okraje, které jen málokterá tiskárna může mít
nulové. Nastavuje se v parametrech výkresu. V případě, že je výkres
rozdělený na dlaždice, tak je to výška jedné dlaždice
-
[/<formát:okraje:x>\]
[/<formát:okraje:x>\]
[/<format:margins:x>\]
Okraje vlevo a vpravo (v milimetrech) kolem viditelné/tisknutelné
plochy výkresu. Netisknutelné okraje jen málokterá tiskárna může mít
nulové.
-
[/<formát:okraje:y>\]
[/<formát:okraje:y>\]
[/<format:margins:y>\]
Okraje nahoře a dole (v milimetrech) kolem viditelné/tisknutelné
plochy výkresu. Netisknutelné okraje jen málokterá tiskárna může mít
nulové.
-
|[/<stránka:název>\]
[/<strana:názov>\]
[/<page:name>\]
Název stránky, na které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na název stránky bloku
č.2 takto: [/<2#stránka:název>\]
[/<stránka:pořadí>\]
[/<strana:poradie>\]
[/<page:order>\]
Pořadí stránky, na které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na pořadí stránky bloku
č.2 takto: [/<2#stránka:pořadí>\]
[/<stránka:počet>\]
[/<strana:počet>\]
[/<page:count>\]
Celkový počet stránek výkresu. Pozor, není to celkový počet výkresů
v jednom souboru - viz: Správce výkresů.
-
[/<dlaždice:x>\]
[/<dlaždica:x>\]
[/<tile:x>\]
Číslo dlaždice (počítáno zleva směrem doprava), na které se
nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na číslo dlaždice bloku
č.2 takto: [/<2#dlaždice:x>\]
[/<dlaždice:y>\]
[/<dlaždica:y>\]
[/<tile:y>\]
Číslo dlaždice (počítáno ze shora směrem dolů), na které se
nachází tato proměnná
například blok č.1 se odkazuje na číslo dlaždice bloku č.2
takto: [/<2#dlaždice:y>\]
[/<dlaždice:počet>\]
[/<dlaždica:počet>\]
[/<tile:count>\]
Celkový počet dlaždic na výkresu
-
[/<dlaždice:počet:x>\]
[/<dlaždica:počet:x>\]
[/<tile:count:x>\]
Počet dlaždic ve vodorovném směru (vedle sebe)
-
[/<dlaždice:počet:y>\]
[/<dlaždica:počet:y>\]
[/<tile:count:y>\]
Počet dlaždic ve svislém směru (nad sebou)
-
[/<dlaždice:pořadí:x>\]
[/<dlaždica:poradie:x>\]
[/<tile:order:x>\]
Číslo dlaždice (počítáno zleva směrem doprava a po řádkách
postupně dolů), na které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na číslo dlaždice bloku
č.2 takto: [/<2#dlaždice:pořadí:x>\]
[/<dlaždice:pořadí:y>\]
[/<dlaždica:poradie:y>\]
[/<tile:order:y>\]
Číslo dlaždice (počítáno ze shora směrem dolů a po sloupcích
postupně doprava), na které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na číslo dlaždice bloku
č.2 takto: [/<2#dlaždice:pořadí:y>\]
[/<sektor>\]
[/<sektor>\]
[/<sector>\]
Číslo sektoru, na které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na sektor bloku č.2
takto: [/<2#sektor>\]
[/<sektor:x>\]
[/<sektor:x>\]
[/<sector:x>\]
Číslo sloupce sektoru (který se zvyšuje směrem doprava), na
které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na sektor bloku č.2
takto: [/<2#sektor:x>\]
[/<sektor:y>\]
[/<sektor:y>\]
[/<sector:y>\]
Číslo řádku sektoru (který se zvyšuje směrem dolů), na které
se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na sektor bloku č.2
takto: [/<2#sektor:y>\]
[/<sektor:počet:x>\]
[/<sektor:počet:x>\]
[/<sector:count:x>\]
Celkový počet sloupců sektorů (vodorovný směr - zleva doprava)
-
[/<sektor:počet:y>\]
[/<sektor:počet:y>\]
[/<sector:count:y>\]
Celkový počet řádků sektorů (svislý směr - ze shora dolů)
-
[/<sektor:začátek:x>\]
[/<sektor:začiatok:x>\]
[/<sector:begin:x:>\]
Začátek prvního sloupce sektoru od okraje stránky (vodorovný směr
- zleva doprava)
-
[/<sektor:začátek:y>\]
[/<sektor:začiatok:y>\]
[/<sector:begin:y:>\]
Začátek prvního řádku sektoru od okraje stránky (svislý směr - ze
shora dolů)
-
[/<sektor:krok:x>\]
[/<sektor:krok:x>\]
[/<sector:step:x:>\]
Krok sloupce sektoru (vodorovný směr - zleva doprava)
-
[/<sektor:krok:y>\]
[/<sektor:krok:y>\]
[/<sector:step:y:>\]
Krok řádku sektoru (svislý směr - ze shora dolů)
-
[/<hladina:název>\]
[/<hladina:názov>\]
[/<layer:name>\]
Název hladiny/vrstvy, na které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na název hladiny/vrstvy
bloku č.2 takto: [/<2#hladina:název>\]
[/<hladina:výška>\]
[/<hladina:výška>\]
[/<layer:height>\]
Výška hladiny/vrstvy, na které se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje na výšku hladiny/vrstvy
bloku č.2 takto: [/<2#hladina:výška>\]
[/<blok:název>\]
[/<blok:názov>\]
[/<block:name>\]
Jméno bloku, ve kterém se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje jménu bloku č.2
takto: [/<2#blok:název>\]
[/<blok:popis>\]
[/<blok:popis>\]
[/<block:description>\]
Popis bloku, ve kterém se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje popis bloku č.2
takto: [/<2#blok:popis>\]
[/<blok:hodnota>\]
[/<blok:hodnota>\]
[/<block:value>\]
Hodnota bloku, ve kterém se nachází tato proměnná
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje hodnotu bloku č.2
takto: [/<2#blok:hodnota>\]
[/<blok:atribut:ID>\]
[/<blok:atribút:ID>\]
[/<block:attribute:ID>\]
Zvolený atribut bloku, který lze nadefinovat v parametrech bloku.
Pozor! Je potřeba atribut specifikovat, např. pro atribut
ID
takto: [/<blok:atribut:ID>\]
například proměnná v bloku č.1 se odkazuje atribut
ID bloku č.2
takto: [/<2#blok:atribut:ID>\]
[/<spoj:popis>\]
[/<spoj:popis>\]
[/<link:description>\]
Popis spoje, ve kterém se nachází tato proměnná.
Tuto proměnnou lze umístit:
a) do stejného řádku za proměnnou [/<seznam:vstupy>\] b) nebo do atributu spoje
[/<spoj:styl>\]
[/<spoj:štýl>\]
[/<link:description>\]
Styl spoje, ve kterém se nachází tato proměnná.
Tuto proměnnou lze umístit:
a) do stejného řádku za proměnnou [/<seznam:vstupy>\] b) nebo do atributu spoje
[/<spoj:atribut:ID>\]
[/<spoj:atribút:ID>\]
[/<link:attribute:ID>\]
Zvolený atribut spoje, který lze nadefinovat v parametrech spoje.
Pozor! Je potřeba atribut specifikovat, např. pro atribut
ID
takto: [/<blok:atribut:ID>\]
Tuto proměnnou lze umístit:
a) do stejného řádku za proměnnou [/<seznam:vstupy>\] b) nebo do atributu spoje
[/<vstup:název>\]
[/<vstup:názov>\]
[/<input:name>\]
Název vstupu
Tuto proměnnou lze použít:
a) do stejného řádku za proměnnou [/<seznam:vstupy>\] - pak ve
vygenerovaném seznamu budou viditelné názvy vstupů
b) anebo je vhodné název vstupu doplnit do atributu popisu spoje
(i opakovaně - pro oba konce spoje). Potom se v atributu popisu spoje
automaticky zobrazí název vstupu kam je spoj připojený. Obdobně do
atributu popisu lze doplnit (i opakovaně - pro oba konce spoje) názvy,
popisy a hodnoty připojených bloků ke spoji
[/<seznam:reference>\]
[/<zoznam:referencie>\]
[/<list:references>\]
Sestaví a oddělí po řádcích seznam bloků, které jsou
spojené ve stejně skupině.
Příklad použití této proměnné: [/<seznam:reference>\][/<blok:popis>\]: [/<sektor>\]
- tento příklad opakovaně po řádcích vygeneruje popisy bloků a sektory,
kde se nacházejí bloky spojené do stejné skupiny
[/<seznam:vstupy>\]
[/<zoznam:vstupy>\]
[/<list:inputs>\]
Sestaví a oddělí po řádcích seznam připojených spojů na vstupy
bloku.
Příklad použití této proměnné: [/<seznam:vstupy>\][/<vstup:název>\]: [/<spoj:popis>\]
- tento příklad opakovaně po řádcích vygeneruje název vstupu a název
spoje
Styly výrazně urychlují práci při kreslení. Hladní význam
stylů je v tom, že řada prvků na výkresu má opakovaně zcela shodné vlastnosti -
např. několik typů čar, písem. Čáry, výplně a texty není nutné kreslit pomocí
stylů, ale i přesto styly je vhodné používat. Styly zdí a spojů je nutné kreslit
pomocí stylů.
Dialogové okno definice stylu čáry nabízí následující
volby:
Název stylu
Předdefinovaný typ stylu čáry
Vlastní typ čáry - uživatel si může nadefinovat
libovolný styl čáry. Na editační řádce lze zadat délky - intervaly, kdy se
vykreslí anebo nekreslí čára. Např.: 3 -3 6 -6 znamená: Délka čáry 3,
mezera 3, délka čáry 6, mezera 6.
Měřítku typu čáry - určuje relativní podélné
natažení vzoru čáry (1 je normální velikost)
Šířka čáry
Barva čáry
Vzor čáry - tato funkce zobrazí uživatelem
nadefinovaný symbol opakovaně po celé délce čáry anebo na začátku a konci.
Vzor čáry - Použít barvu čáry - převezme se barva
stylu čáry, jinak se použije barva nadefinovaná ve vzoru
Vzor čáry - Použít šířku čáry - převezme se šířka
stylu čáry, jinak se použije šířka nadefinovaná vzoru
Vzor čáry - Typ vzoru - opakovaný
vzor, vzor pouze na začátku (např. jednosměrná šipka), vzor pouze
na začátku a na konci (např. obousměrná šipka)
Vzor čáry - První krok a mezikrok - pouze
pro opakovaný vzor
Editovat vzor - Při editovaní vzoru čáry se
postupuje obdobným způsobem jako při editaci bloku.
Software SchémataCAD je plně kompatibilní se styly čar z AutoCADu, včetně
komplexních čar, např. čáry s vlnovkou. Mezi styly
čar můžete přidat definiční soubory čar *.lin . Komplexní čáry jsou
spojené s čárovým SHX písmem, které vykresluje opakované symboly. Tyto typy čar
se používají například pro kreslení různých typů inženýrských sití.
Dialogové okno definice stylu výplně nabízí následující
volby:
Název stylu
Barva výplně - není-li tato volba zaškrtnuta, tak
je prvek průhledný
Šraf a jeho typ - není-li tato volba zaškrtnuta,
tak není prvek vyšrafovaný
Předdefinovaný typ šrafu
Vlastní typ šrafu - uživatel si může nadefinovat
libovolný vzor šrafu. Při editovaní šrafu se postupuje obdobným způsobem
jako při editaci bloku. Šraf se opakuje v modulu obdélníku, který je
automaticky uřčen dle velikosti editovaného šrafu.
Barva šrafu (Pozn. šraf je vždy jednobarevný)
Násobek šířky čar šrafu (1 je normální velikost)
Násobek velikost šrafu - určuje relativní zvětšení vzoru
šrafu (1 je normální velikost)
Software SchémataCAD je plně kompatibilní se styly šrafů z AutoCADu. Mezi styly
šrafů můžete přidat definiční soubory šrafů *.pat . Šrafy lze i editovat
a vytvářet si vlastní definice šrafů.
Dialogové okno definice stylu písma nabízí následující volby:
Název stylu
Písmo - typ písma z nabídky písem TTF
nainstalovaných na počítači a písem SHX. Písma uvedená z závorkách jsou speciální
nestandardní písma, která nepodporují kódování UNICODE. Takováto písma není
vhodné používat
kurzíva, tučné, přeškrtnuté, podtržené - typ řezu
písma
Barva písma
Barva pozadí - barva výplně pod písmem
Typy fontů
Software SchémataCAD je plně kompatibilní se styly písem TTF a styly SHX z AutoCADu. Mezi
styly písem můžete přidat definiční soubory písem *.shx (binární,
kompilovaný soubor) nebo *,shp (textový formát souboru).
Písmo TTF se skládá z vyplněných ploch, zatímco písmo SHX je čárové písmo.
Postup jak kreslit zdi: Zkopírováním zdi mezi výkresy
se zkopíruje i styl zdi. Takto je například vhodné nakopírovat vzorové styly zdí
s pojmenovanými styly do knihovny. Poté zkopírujte vzorovou zeď z knihovny do
nového výkresu. Tím se přidá požadovaný styl zdi do výkresu a dále zvolte symbol
zdi pro kreslení nových zdí.
S prvky
lze provádět širokou škálu potřebných editačních operací: Prvky lze překlopit
zrcadlově vodorovně nebo svisle, změnit velikost, přesunout do
popředí nebo do pozadí, otočit kolmo nebo o určitý úhel nebo
vycentrovat
podle vodorovné a svislé osy. Také lze měnit zvětšení. Speciální funkce Rozšíření nebo
zúžení jsou určeny
pro pohodlný posun velkých částí výkresu. Z vybraných prvků lze Sestavit
nový blok (součástku). Viz také: Schránka - její použití,
Modifikace prvků
Funkcí o krok zpět vrátíte poslední editační operaci. Pokud je položka menu zšednutá, funkci "o krok
zpět" nelze vyvolat. Pokud byla funkce o krok zpět vyvolána
omylem, je možno ji vrátit volbou Znovu. Takto je možno vrátit
až 100 posledních kroků zpět
Touto volbou vrátíte
zpátky změny, které byly vyvolány nechtěně funkcí o krok zpět.
Podobně jako funkce o krok zpět i tato funkce si pamatuje až 100
posledních změn.
VOLBA POŘADÍ VYKRESLOVÁNÍ PRVKŮ
Menu:
Upravit | Pořadí
Pomocí těchto
voleb můžete ovlivňovat pořadí překrývání prvků. Prvky se překrývají v takovém
pořadí, v jakém jste je nakreslili. Poslední nakreslený prvek je úplně
nahoře a může zakrývat všechny ostatní. Navíc jsou na sobě naskládané postupně
jednotlivé hladiny. Prvky ve
výkresu se vykreslují v pořadí, ve kterém byly vytvořeny. V případě, že se
prvky navzájem překrývají, lze pořadí jejich překrytí ovlivnit následujícími
volbami:
Prvek do popředí (nahoru) Prvek se bude kreslit jako poslední.
Znamená to, že bude v popředí, nad prvky pod ním. Například jestliže do popředí
dáte obdélník s plnou výplní, nebude čára za ním protínat výplň. Prvek
přemístíte nad všechny ostatní prvky.
Prvek do pozadí (dolů) Prvek se bude kreslit jako první. Prvek se
přemístí pod všechny ostatní prvky. Prvky, které se budou vykreslovat po
vykreslení tohoto prvku, mohou tento prvek překreslit.
Tato funkce
prohodí počáteční a koncový bod u čáry nebo křivky. Funkce je potřebná
v případě jednosměrného typu čáry (např. šipky). U bitmapy provede inverzi
barev (kromě JPG bitmapy).
Vybrané prvky budou otočeny zrcadlově ve vodorovném nebo
svislém směru. Poznámka: Nemohou být překlopeny některé prvky: text a také blok, který má ve
vlastnostech zákaz zrcadlení.
Menu:
Upravit | Centruj
podle vodorovné / svislé osy
Volbu
centrování zvolíte z nabídky volbou "Úpravy - Centrovat podle vodorovné
osy nebo svislé osy" – tzn. podle počátku souřadnic.. Vybrané prvky budou
vycentrováním vystředěné podle zvolené osy. Jestliže centrujete blok a
blok má nastavené osy, vycentruje se podle svých nadefinovaných os.
Jednotlivé prvky můžete otáčet. Buďto zadáte myší referenční
bod, kolem kterého pak prvek otočíte. Dále je možné použít přímo funkce na
otočení vlevo nebo vpravo o 90°.
součet (OR) - sečte vzájemně se překrývající
polygony do jednoho výsledného polygonu.
průnik (AND) - vypočte součin polygonů, jinými
slovy vypočte oblast překrývání společnou pro oba polygony.
rozdíl (XOR) - odečte od sebe místa, kde se
polygony navzájem překrývají, například čtverec a kruh přes sebe mají za
výsledek kruhovou díru ve čtverci.
Pro provedení těchto operací je potřeba aby najdou byly
vybrány nejméně dva uzavřené a vyplněné objekty (např. polygony), které se
vzájemně překrývají.
Sloučení do jednoho polygonu a rozdíl (XOR) jsou velmi
podobné funkce. Výhoda sloučení je, že polygony zůstanou zachovány v původním
nezměněném tvaru, akorát jsou sloučené do jedné společné grafické entity. Oproti
tomu funkce "Rozdíl (XOR)" je výpočet, který od sebe původní polygony odečte a
vypočte nový polygon.
Dialogové
okno Transformace je na horní liště a nabízí některé změny vybraných prvků:
Pozice - Posunutí. Pomocí tohoto dialogového
okna můžete s prvkem nebo více vybranými prvky posunovat
Posun na konkrétní pozici - nastavené
hodnoty budou novými souřadnicemi bodu. Pokud chcete, aby například levý horní
roh prvku ležel na souřadnici [10, 10], nastavte hodnoty Xmin=10 a Ymin=10.
Posun o určitou hodnotu - volba relativní
pozice – dx a dy. Prvek bude posunut o nastavenou hodnotu.
Rozměry – změna velikosti - lze měnit rozměr relativně nebo absolutně.
Absolutní velikost- Další možností
použití je změna velikosti prvku nastavením konkrétních hodnot. Zadejte
absolutní velikost prvku.
Změna velikosti - dx, dy - rozdíl nové a
původní velikosti
Zvětšení – změna
velikosti v %
Poměrnou hodnotou - Další možností
použití je změna velikosti prvku podle poměrného vyjádření. Pokud nastavíte
hodnotu 100%, zůstane prvek stejný. Menší hodnoty prvek zmenší, větší hodnoty
prvek zvětší.
Otočení – otočení o zadaný úhel - Tato funkce
otočí vybrané prvky o zvolený úhel (kladný úhel je proti směru hodinových
ručiček). Při otočení prvku typu obdélník a kružnice bude změněn na typ
Polygon.
K přenášení
prvků mezi výkresy v programu SchémataCAD nebo mezi programem SchémataCAD
a ostatními aplikacemi použijte schránku (clipboard). Pod pojmem
schránka si lze představit paměť, do které lze ukládat data - v případě
programu SchémataCAD vybrané prvky. Takto uložené prvky lze opět vložit
do výkresu. Typickým příkladem použití schránky je kopírování již dříve
nakreslených částí výkresu. Pomocí schránky takto můžete sestavit nový výkres
z již nakreslených výkresů.
Zkopírování do schránky
Menu:
Editace | Kopírovat
Touto volbou
zkopírujete vybraný prvek nebo prvky z výkresu do schránky. Do schránky
se vybrané prvky vkládají standardními kombinacemi kláves nebo volbami v menu
Editace | Kopírovat a Editace | Vyjmout. Rychlejší je použití horké klávesy Ctrl+C
nebo přes nabídku vyvolanou pravým tlačítkem myši. Pokud byl ve schránce nějaký
jiný prvek nebo data, nový prvek jej nahradí. Data se ve
schránce ukládají ve vlastním formátu programu SchémataCAD. Při
kopírování textu se navíc do schránky uloží data ve formátu textu. Pokud
vkládáte do schránky EMF obrázek, uloží se i jako formát Windows Metafile
(EMF). Pokud vkládáte do schránky prvek BMP - bitová mapa, uloží se i jako
bitová mapa.
Menu:
Editace | Kopírovat s
referenčním bodem
Funkce kopírování s referenčním bodem je rozšířená varianta
kopírování. Napřed myší zvolíte referenční bod a poté se výběr zkopíruje do
schránky. Výhoda tohoto kopírování je pří vkládání, kdy se zkopírované objekty
vloží právě podle tohoto referenčního bodu.
Jak vytvořit kopii
Pokud má být ve výkresu několik stejných prvků, je výhodné
další vytvořit kopií jednoho místo toho, abyste každý prvek znovu a znovu
kreslili. Program SchémataCAD nabízí několik možnosti kopírování prvků:
Použití schránky - Vybraný prvek nebo
skupinu prvků vložíte do schránky několika způsoby. Nejjednodušší je stisk
CTRL+C. Stiskem CTRL+V vložíte prvek do výkresu.
Duplikování - Další možností pro vytvoření kopie prvku je
jeho duplikování. Vyberte prvek nebo několik prvků a vyvolejte funkci
duplikování
(stisk Ctrl-D nebo volba v menu Editace | Duplikovat)..
Přenesením myší – Uchopte prvek myší a
posuňte jej. Přitom ale držte stisknutou klávesu CTRL. Po uvolnění levého
tlačítka myši se vytvoří kopie uchopeného prvku.
Vyjmutí do schránky
Menu:
Editace | Vyjmout
Touto volbou
vymažete vybraný prvek nebo skupinu prvků a přenesete je do schránky. Pokud byl
ve schránce nějaký jiný prvek nebo data, nový prvek jej nahradí. Vybrané prvky
vyjmete volbou "Editace - Vyjmout". Rychlejší je
použití horké klávesy Ctrl+X nebo přes nabídku vyvolanou pravým
tlačítkem myši.
Vymazat
Menu:
Editace | Vymazat
Touto volbou
zrušíte vybraný prvek nebo skupinu prvků. Funkci zvolíte volbou "Editace
- Vymazat". Rychlejší je použití horké klávesy Del nebo
přes nabídku vyvolanou pravým tlačítkem myši. Smazaný prvek je možno obnovit
funkcí o krok zpět.
Vložení ze schránky
Menu:
Editace | Vložit
Do výkresu se
obsah schránky vkládá:
klávesou Ctrl+Vnebo Shift+Insert
Volbou v menu Editace | Vložit
přes nabídku vyvolanou pravým tlačítkem myši.
Po zvolení
funkce vložení se změní ukazatel myši na symbol vložení. Zároveň se vykreslí
obrys vkládaného objektu. Při pohybu ukazatele myši se obrys posouvá. Po
následném stisku levého tlačítka myši se vloží obsah schránky do výkresu. Prvky
budou vloženy přímo pod ukazatel myši.
V případě, že
je aktivovaná pomocná mřížka, vyrovnají se vkládané prvky na nejbližší místo určené
mřížkou. Mřížku lze i během vkládání příslušnou horkou klávesou aktivovat.
Program SchémataCAD také
vkládá ze schránky formát “Metasoubor Windows” (Windows Metafile - EMF/WMF)
a bitovou mapu BMP.
Funkce
provede zdvojení výběru prvků . Je to vlastně ekvivalent zkopírování a
bezprostředního vložení vybraných prvků. Zdvojení prvků je nejjednodušším
způsobem jak vytvořit kopii.Touto volbou se vybraný prvek nebo skupina prvků
zkopíruje přímo do výkresu bez uložení do schránky. Myši napřed zvolíte
referenční (zdrojový) bod duplikování a poté cílový bod duplikování.
Funkce provede zopakování výběru prvků. V dialogovém okně
napřed zadejte počet opakování. Poté graficky myší vyberte referenční bod a
nakonec opět myší zvolte směr a krok.
Vybrat prvky
lze přímo myší (blíže viz kapitola o použití myši) nebo funkcemi v nabídce
Editace funkci Vybrat vše,Inverze výběru,
Výběr….
Výběr všech prvků
Menu:
Editace | Vybrat vše
Touto volbou
vyberete všechny prvky ve všech hladinách, které nejsou zamknuté.
Inverze výběru
Menu:
Editace | Inverze
výběru
Touto volbou se zruší výběr všech prvků, které byly vybrané, a
původně nevybrané se vyberou. Funkce je užitečná, pokud potřebujeme například
vybrat všechny prvky kromě jednoho. Vyberte jeden prvek a pak použijte inverzi
výběru.
Selektivní výběr prvků – filtr
Menu:
Editace | Vybrat
Další funkcí
pro výběr je Selektivní výběr prvků – filtr. Dialogové okno výběru otevřete
funkcí Editace – Vybrat…. Program nabízí volby pro oddělený výběr
podle typů prvků. Lze zvolit jednu ze čtyř funkcí:
V knihovně
lze hledat podle části názvu značky. Výsledek hledání se zobrazí tak, že se
otevřou větve s nalezenými bloky. Názvy nalezených bloků jsou
označeny tučně. Na výkresu se
výsledek hledání se zobrazí tak, že se označí nalezené bloky.
Vložení
obrázku je způsob, jak vložit do programu SchémataCAD obrázky a výkresy,
které byly vytvořeny v jiných programech. Příkladem vloženého obrázku může
být podpis nebo logo firmy vytvořené v jiné aplikaci. Lze vložit:
vektorový obrázek formátu WMF nebo EMF(soubory
typu *.WMF, *.EMF - Windows Metafile). WMF nebo EMF lze rozložit na jednotlivé prvky: Z
obrázku typu WMF enbo EMF lze příkazem ”Blok-rozložit” vytvořit blok, ve kterém
jsou obsaženy grafické prvky, které tvořily obrázek. Tento blok lze
dále rozložit na samotné grafické prvky.
rastrový obrázek (soubory typu
BMP, JPEG, TIFF, GIF, PNG - bitmapy)..Oproti EMF
obrázku nelze rozložit bitmapový obrázek na prvky, ale bitmapový obrázek (černobílý
i barevný)
může být programem SchémataCADvektorizován.
Další možností vkládání obrázků je použití schránky nebo
pomocí skeneru. Otevření
výkresu ve formátu DWG nebo DXF (AutoCAD) je na jiném místě programu funkcí
Soubor – Otevřít.
Skenováním se
rozumí načtení papírového dokumentu (výkresu) pomocí skeneru do programu SchémataCAD.
Program SchémataCAD komunikuje se skenery, které jsou standardně
nainstalovány v MS WINDOWS (ovladač typu TWAIN).
Před vlastním skenováním je možné zvolit skener funkcí na
vybrání skeneru. Jestliže spustíte funkci skenování otevře se dialogové okno pro
výběr parametrů skeneru. Toto dialogové okno je nezávislé na programu SchémataCAD, je součástí instalace skeneru. Může být v
angličtině. V případě, že se objeví chybové hlášení, zkontrolujte zapojení
skeneru.
Menu:
Soubor | Naskenovat | Naskenovat
s rozšířenými volbami a opakováním
Dialogové okno pro skenování s opakování je součástí softwaru
SchémataCAD a nabízí některé vymoženosti, které běžná nastavení skenerů často
neumí. Je možné nastavit tyto volby:
Režim - Barevná hloubka: od černobílého obrázku až
po plně barevný obrázek. Pozor! Technické výkresy stačí skenovat černobíle,
případně maximálně v 256 barvách. Volba 16 milionů barev je vhodná zejména
pro fotografie.
Rozlišení [DPI]: Každý skener nabízí jiné stupně
rozlišení. Pro běžné výkresy plně postačuje 300 DPI, někdy stačí jen i 150
DPI.
Jas
Kontrast
Oblast skenování: Určuje okraje, které se nebudou
skenovat.
Uložení obrázků: do nového výkresu / do souboru
TIFF / do souboru PDF
Adresář a prefix souborů pro ukládání naskenovaných
obrázků do souborů. Například když je prefix "Obrázek", tak se
soubory budou jmenovat Obrázek001.tif, Obrázek002.tif,
Obrázek003.tif, Obrázek004.tif.
Poznámka: soubory se nikdy nepřepisují, ale vždy se přidávají na konec
číselné řady.
Tato funkce zobrazí dialogové okno pro skenování. Pozor, toto
okno není součástí softwaru SchémataCAD, je pro každý skener jiné. Může být
pouze v angličtině. V nabídce parametrů skenování najdete různá nastavení,
například:
oblast, která se bude skenovat
rozlišení DPI - běžně stačí 300 DPI -
bodů na palec (300 bodů na 25.4mm)
barevnou hloubku - černobíle (line art) –
dostačující pro vektorizaci, odstíny šedi (gray scale) barevně (color). Pozor!
Barevné skenování je oproti černobílému obvykle mnohonásobně pomalejší a velmi zvyšuje velikost souboru
a zvyšuje náročnost na velikost operační paměti počítače.
Příklad dialogového okna skeneru HP Scanjet 4370 (toto okno není
součástí softwaru SchémataCAD):
Vektorizace – rozklad bitmapy na vektorový obrázek
Bitmapový obrázek (bitová mapa, rastrový obrázek formátu BMP,
JPEG, TIFF, GIF, PNG) lze rozložit. Toto rozložení lze také
nazvat jako vektorizaci, tzn. z původně “kostičkovaného” obrázku se
rozloží na spojité uzavřené křivky - polygony. Tyto polygony vlastně obtahují
obrázek. Funkci vektorizace
vyvoláte po vybrání rastrového obrázku a zvolení funkce ”Blok-rozložit”.
Vlastnosti vektorizace:
Funkce vektorizace je omezena pouze na maximálně 16
barev.. Toto omezení by nemělo
být pro běžnou praxi podstatné, vzhledem k tomu, že ta funkce je určena zejména
na zpracování černobílé výkresové dokumentace.
Lze zapnout vyhlazovaní. není-li tato volba
zapnutá, tak při zvětšení
uvidíte kostičkované okraje. Toto se dá eliminovat vyšším rozlišením při
skenování
Maximální počet bodů v polygonu je
přibližně 1000. Má to za následek, to, že velký obrázek původně se skládající z
nepřerušovaných čar bude místy přerušen.
Lze nastavit maximální velikost prvků, které budou
smazány - eliminuje špínu na papíru, malé tečky.
Vektorizace zcela zachová původní vzhled rastrového obrázku,
nic z obrázku nevypustí. Funkce vektorizace rozloží naskenovaný obrázek na
polygony, které lze dále rozdělit funkcí „pilka“.
Postup při skenování a vektorizace černobílého výkresu:
Nastavte správně barevnou hloubku (počet barev) pouze na černou a bílou.
Jestliže je výkres výhradně černobílý, tak je nutné nastavit skenování jen do
černé a bílé barvy, nikoliv barevně. Pozor, pro černobílý obrázek je zcela
nevhodný ztrátový formát JPG, ten je totiž určen jedině pro barevné
fotografie. JPG ztrátová komprese totiž technické výkresy rozmazává. Technické
obrázky (které obsahují zejména čáry na bílém podkladu) je doporučené
ukládat ve formátech PNG, TIFF, BMP, GIF, ale nikdy v JPG. V případě, že i
přesto chcete vektorizovat výkres, který byl dříve chybně naskenován do JPG
formátu, tak je nutné před vlastní vektorizací změnit počet barev je na černou a
bílou ve vlastnostech bitmapy:
Je nutné zkonvertovat JPG formát na BMP:
Je potřebné změnit počet barev na černou a bílou:
nakonec vektorizujte bitmapu (pomocí funkce "Rozložit
na prvky")
Pro
manipulaci s celými výkresy, jejich otevírání, ukládání a tisk slouží operace
se soubory, které můžete vybírat z nabídky v podnabídce "Soubor".
Otevřené soubory jsou zamčeny - toto je důležité pro sdílení souborů na síti -
jiný uživatel nemůže současně editovat stejný soubor.
V menu "Soubor - Nový" je funkce pro
otevření nového výkresu podle připravené šablony, které například můžou
obsahovat rámeček nebo rohové razítko. Uživatel si může sám přidat svůj soubor
mezi vzorové šablony.
Po zvolení z
nabídky "Soubor - otevřít příklad" se zobrazí dialogové
okno pro výběr předem připraveného příkladu výkresu:
Poznámka: Tlačítko "Uložit jako" slouží k uložení výkresu místo jeho
otevření. Tato volba může být užitečná zejména když chcete uložit vzorové
DWG/DXF výkresy v originálním formátu DWG/DXF.
Po zvolení z
nabídky "Soubor - Otevřít" se zobrazí dialogové okno pro
výběr souborů. Vyberte požadovaný soubor k otevření. Lze i vybrat více souborů k
otevření najednou. je možné otevřít tyto typy souborů:
SCH (*.sch) - výkresy softwaru SchémataCAD. Při
procházení nabídkou souborů se lze orientovat podle komentáře, který lze
přiřadit k výkresu. Komentář se zobrazuje ve spodní části dialogu.
DWG, DXF (*.dwg) (*.dxf) - CAD výkresy
(AutoCAD)
DGN V7 (*.dgn) - CAD výkresy (MicroStation).
Pozor, pouze starší verze V7 formátu DGN.
archív knihovny (*.kni) - bloky knihovny
zkomprimované do jednoho souboru. V případě otevření takového souborů se
dekomprimují (rozbalí) tyto bloky do adresáře knihoven.
Výkres ve formátu DWG nebo DXF
(formát výkresu CAD programů) se otevře jako nový výkres. Program SchémataCAD
nabízí komfortní funkci načtení ve formátu DWG nebo DXF.
Lze načíst tyto formáty
DWG - všechny verze i včetně verze 2013.
DXF textový formát - všechny verze
DXF binární formát - všechny verze
Jaký je rozdíl mezi DWG a DXF: Jsou to obdobné
formáty s hlavním rozdílem, že DXF je standardní formát pro výměnu výkresů mezi
všemi programy a DWG je pouze interní formát
softwaru AutoCAD.
Pro zcela 100% záruku načtení výkresu je optimální použít formát DXF. Všechny
programy pro kreslení výkresů umí formát DXF, ale jenom některé také DWG.
Proč jsou různé verze DWG/DXF a která verze je vhodná
pro načítání: Všechny verze DWG nebo DXF jsou vhodné pro načítání a není
mezi nimi žádný podstatný rozdíl.
Některé vlastnosti importu DWG / DXF:
je zachována struktura hladin a bloků
načtou se veškeré prvky, až na malé výjimky (např. u
entity POLYLINE jsou ignorovány některé atributy, např. proměnná
šířka čáry)
texty jsou načteny vždy ve správném kódování (české znaky
nejsou nikdy zkomolené)
načítají se šrafy a výplně
načítají se i komplexní typy čar (např. čáry
s kolečky -----o-----o-----o-----o-----
načítají se všechny typy SHX písem (např.
txt.shx simplex.shx)
Výkres (formát *.sch)
uložíte příkazem z nabídky "Soubor - uložit". V případě,
že se jedná o nový výkres ještě nepojmenovaný, zobrazí se dialogové okno pro
výběr souboru (viz níže) a program bude požadovat zvolení jména souboru pro
uložení.
Tato funkce
uloží výkres pod jiným jménem. Po zvolení z nabídky "Soubor - Uložit
jako..." se zobrazí dialogové okno pro výběr souboru a program
bude požadovat zvolení jména souboru pro uložení. Program SchémataCAD
používá vlastní vektorový obrazový formát s příponou .SCH. Také je možné napsat
komentář k výkresu. Tento komentář lze prohlížet před otevřením
souborů.
Volbu můžete použít v případě, že
hodláte vytvořit kopii výkresu pod jiným jménem nebo také pod stejným jménem,
ale do jiné složky. Pokud ukládáte pod jménem výkres, který ještě nemá jméno,
na disku bude existovat jen jeden exemplář na rozdíl od nového ukládání již
pojmenovaného výkresu. Průběžné ukládání dokumentu, který byl uložen pod jiným
jménem, se pak provádí do nově vytvořené kopie. Viz také: Konfigurace - nastavení automatického ukládání v nastavení
programu.
Tato funkce vytvoří novou e-mailovou zprávu, kde je jako
příloha přiložen výkres. Lze odeslat jeden, aktuální soubor nebo všechny
otevřené soubory. Výkresy (*.sch) si může kdokoliv prohlížet i tisknout pomocí
prohlížeče Info-SchémataCAD, který je volně ke stažení na www.elmer.cz.
Poslední otevřené soubory
Menu:
Soubor | 1-10
Volbu najdete
v nabídce Soubor | ... jméno a cesta k výkresu. Touto volbou vyvoláte
seznam posledních otevřených nebo uložených výkresů.
Tato operace vloží obsah schránky (úschovny) jako nový
výkres. Takto lze vytvořit výkres ze zkopírovaného výkresu anebo lze vložit z
jiného softwaru bitmapu (BMP) anebo obrázek EMF/WMF.
Export – uložení
výkresu pod jiným formátem než SCH.
Lze exportovat celý výkres anebo pouze vybrané prvky. Zadáte název souboru a složku, kde má být uložen. Hotový výkres můžete
exportovat jako:
DWG nebo DXF - CAD formáty
Výkres bude uložen včetně bloků a hladin. Názvy bloků a hladin zůstanou
zachovány, ale kvůli maximální kompatibilitě bez českých znaků (háčků a
čárek). Dále při uložení se zachová styl čar (např. plná, čárkovaná,
čerchovaná).
DGN V7 - CAD formát softwaru MicroStation. Tento
formát je pouze doplňkový, oproti formátu DWG/DXF
neposkytuje tolik možností.
PDF - export do oblíbeného formátu PDF pro
prohlížení a tisk
rastrový (bitmapový) obrázek(soubory
typu BMP, TIFF, PNG). Barevná hloubka může být černobíle,256 odstínů šedi nebo barevně. Lze zvolit rozlišení DPI - počet bodů na palec.
Pro tisk postačuje 300 DPI, pro zobrazení na obrazovce 96 DPI.
vektorový obrázek (clipart) ve formátu EMF (Windows metafile).Lze zvolit rozlišení DPI - počet bodů
na palec. Pro tisk postačuje 300 DPI, pro zobrazení na obrazovce 96 DPI.
Poznámka: V případě že se exportuje více stránek (listů), tak se vytvoří
odpovídající počet očíslovaných souborů, např.: Export001.dwg,
Export002.dwg, Export003.dwg, Export004.dwg,
Po volbě
tisku z nabídky "Soubor" se zobrazí dialogové okno pro
nastavení parametrů tisku:
Rozsah tisku (v případě by
byly všechny stránky prázdné, tak bude
vytištěna jedna prázdná stránka) Všechny stránky a dlaždice - budou vytištěny všechny stránky
a dlaždice (kromě prázdných)
Vlastní výběr stránek a dlaždic - výběr konkrétních stránek
a dlaždic pro tisk
Aktuální stránka nebo dlaždice - odhadne se
podle středu pohledu na výkres
Plocha viditelná v okně
Plocha určená označenými prvky
Počet výtisků - Volba počtu výtisků
Seřadit kopie – je-li volba zaškrtnuta,
tak se řadí stránky takto: 1,2,3,1,2,3,1,2,3
Naopak není-li volba zaškrtnuta, tak se stránky řadí: 1,1,1,2,2,2,3,3,3
Měřítko tisku - například hodnota
50% znamená, že se výkres vytiskne v
poloviční velikosti.
Zvětšit na celou stránku -
roztáhne výkres na celou plochu papíru
Výběr tiskárny:
a) tisk na tiskárnu - výběr jedné z
nainstalovaných tiskáren v MS WINDOWS. V
případě že není žádná tiskárna
nainstalována, tak je možný pouze export do
PDF.
b) export do PDF souboru - místo
tisku na tiskárnu se vytvoří PDF soubor.
Pamatovat nastavení parametrů
tiskárny - v případě že je tato volba
zaškrtnutá, tak se pamatují veškeré volby
tiskárny i po opětovném spuštění softwaru
SchémataCAD
Tisk do souboru – tuto volbu použijte
například v situaci, když je tiskárna připojena k jinému počítači. V takovém
případě stačí mít nainstalovaný stejný ovladač tiskárny a tiskový soubor
vytvořený touto funkcí odnesete na jiný počítač, kde nemusí být nainstalovaný
program SchémataCAD, a tam se tiskový soubor pošle přímo na tiskárnu.
Režim tisku: Bitmapový tisk - tisk do bitmapy je
moderní způsob tisku a je vhodný pro všechny
laserové a inkoustové tiskárny. Výhoda
tohoto režimu je, že tiskárna vždy vytiskne
přesně to co vidíte na obrazovce a nemůže
nic zkomolit či deformovat. Jedinou
nevýhodou a možným zdrojem problémů s tímto
režimem je fakt, že softwarové ovladače
některých tiskáren díky můžou mít problémy s
tiskem celostránkových bitmap. Bitmapový
tisk může vytisknout i průhlednost
(poloprůhledné grafické prvky). Vektorový tisk - historicky starší
režim tisku, zejména z doby kdy existovaly
plotry, které vykreslovaly výkres pomocí
per. Další přiklad vektorového tisku je tisk
textu pomocí fontů nainstalovaných v paměti
tiskárny. Hlavní efekt vektorového tisku
byla velká rychlost zpracování tisku a malé
nároky na paměť tiskárny i počítače, a to
zejména u jednodušších tisků. Na druhou
stranu vektorový režim může selhat při tisku
velkého množství drobných detailů, například
při tisku velmi jemného šrafu. Dále
vektorový režim neumí tisknout průhlednost
(poloprůhledné prvky) - grafické
prvky se při tisku vždy zcela překryjí.
Nouzové volby při problémech s tiskem:
Bohužel softwarové ovladače (drivery) od
výrobců tiskáren občas mají chyby a v
určitých situací odmítají vytisknout výkres.
Pro tento případ jsou zde volby, které
umožňují obejít problémy tiskáren. Korekce tisku barevných bitmap: RGB
24bit nebo pouze s paletou 256 barev -
komprimovaně nebo nekomprimovaně. Některé
tiskárny totiž zkomolí barevnou paletu (256
barev) a tisknou úplně jiné barvy. A naopak
bitmapy s paletou 256 barev zabírají 3x méně
paměti tiskárny. Tisknout bitmapy v polovičním rozlišení(pouze pro bitmapový tisk) - pro
případ že tiskárně dojte paměť - takovéto
bitmapy jsou 4x menší a tisk může být až 4x
rychlejší Rozložit texty a přerušované čáry
(pouze pro vektorový tisk) - pro případ
že na vytištěném papíru nesouhlasí vzhled
písem a přerušovaných čar
Maximální počet barev - určuje je
výkres bude vytisknut:
a) černobíle (jen černá barva)
b) pouze v odstínech šedi
c) barevně
Nejtenčí čára při tisku - v
případě, že jsou na výkresu tenké čáry, tak
jsou touto volbou zvýrazněny, aby vůbec byly
na papíru viditelné.
Umístění a zarovnání výkresu na
stránce - určuje jestli výkres bude na
stránce vycentrován (doporučená volba) anebo
vytištěn u okraje
Automaticky natočit výkres -
např. výkres A4 kreslení naležato nebo
nastojato bude touto volbou vždy správně
otočen na papíru
Okraje při tisku - okraje papíru,
do kterých výkres nebude zasahovat. Pozor,
kromě těchto okrajů skoro všechny tiskárny
mají své nenulové okraje, neboť často není
konstrukčně možné, aby tiskárna tiskla úplně
o okraji papíru. Minimální okraje bývají
kolem 4mm.
Tisk na dlaždice
Program SchémataCAD
tiskne velké výkresy s rozdělením na dlaždice..Je to kvůli tomu, že
program SchémataCAD umí vytvořit výkres prakticky o neomezeném rozměru,
řádově metry. Těžko si však dokážeme představit tiskárnu, která by tak velké
výkresy byla schopná vytisknout, proto extrémně velké formáty se tisknou po
jednotlivých listech, které pak můžete slepit. V parametrech výkresu můžete
ovlivnit tisk dlaždic nastavením přesahu stránek a velikostí stránek.
Před vlastním
tiskem výkresu si můžete prohlédnout celkový vzhled výkresu před vlastním
tiskem. Volbou “Vzhled před tiskem” naleznete v dialogovém okně tisku. Po zvolení se objeví vlastní stránka s výkresem. Okraje
stránky jsou zobrazeny červenými čárkovanými čarami. V horní části okna je
panel nástrojů s tlačítky s významy (zleva): předchozí stránka, následující
stránka, zvětšit, zmenšit,
ukončení prohlížení. Vzhled před
tiskem je dobrá pomůcka o představě umístění výkresu na papíru. Taky můžete
přehledně zjistit na kterých stránkách se nachází příslušné části výkresu.
Před vlastním tiskem pak zadáte požadovaný rozsah stránek.
Tlačítko "Parametry" zobrazí dialogové okno
parametrů jednotlivé tiskárny. Pozor:
Některá nastavení tiskárny (např. rozlišení) jsou platná pouze do ukončení
práce s programem SchémataCAD, tzn. po opětovném spuštění programu
SchémataCAD
bude nastavení tiskárny nastaveno podle konfigurace MS WINDOWS. Proto, chcete-li
aby bylo nastavení parametrů tiskárny zachováno, musíte zaškrtnout volbu "pamatovat
nastavení parametrů".
Výchozí nastavení
Tlačítko "Výchozí nastavení " uvede volby do
doručeného výchozího stavu.
Při kreslení
vám bude velkým pomocníkem lupa, která umožňuje libovolně měnit měřítko pohledu
na výkres. Jednotlivé volby pro měřítko v jsou v nabídce “Pohled –
ZVĚTŠENÍ”. Program nabízí následující funkce s měřítkem:
zvětšování měřítka - Pokud chcete z
výkresu vybrat určitou oblast pro zobrazení, tažením myši stanovte požadovanou
oblast, která bude zobrazena přes celou plochu pracovního okna. Tento postup
lze provádět opakovaně, přičemž se měřítko stále zvětšuje. Klávesou PLUS (+)
vpravo na numerické klávesnici se výkres 2x přibližuje.
zmenšování měřítka - klepnutím levým
tlačítkem myši na výkres a následným uvolněním tlačítka zmenšíte měřítko
zobrazení na polovinu. Možno vícekrát opakovat. Klávesou MINUS (-) vpravo na
numerické klávesnici se výkres 2x zmenšuje.
vrácení předchozího měřítka – touto
funkcí se nastaví měřítko, které bylo použito naposledy před současným
měřítkem.
nastavení pohledu na celý výkres
nastavení pohledu na všechny prvky
nastavení pohledu na všechny vybrané prvky
přímá volba zvětšení -
25%, 50%, 100%,
200%, 400%
zvětšování kolečkem myši
Měřítko
pohledu na výkres lze zvětšovat a zmenšovat v přibližně rozmezí
0.000001% až
999999%. Větší velikost měřítka pohledu je výhodná pro přesnější
editační úpravy. Naopak menší pohled je výhodný při práci s celými částmi
výkresu najednou. Toto měřítko nemá nic společného s měřítkem při tisku
nebo s velikostí kreslící plochy.
Použití více pohledů
Pracovní
plocha na obrazovce poskytuje prostor pro kreslení. Na pracovní ploše je
zobrazena zpravidla jenom část výkresu. Každé výkres
lze otevřít ve více pohledech (oknech), přičemž každý pohled (okno) může
ukazovat jinou část výkresu a každý pohled může být v jiném měřítku. Úpravy v
jednom pohledu se automaticky promítají do dalších pohledů. S výhodou to lze
použít při kopírování nebo přesunování jedné části výkresu do druhé, relativně
vzdálené od původní, kdy můžete mezi dvěma pohledy jednoduše přenášet prvky.
Přidat pohled
Menu:
Pohled | Přidat pohled
Funkce přidá další pohled na výkres. Nový pohled otevřete
z nabídky Pohled | Přidat pohled.
Touto volbou
se znovu překreslí aktuální okno s pohledem na výkresem. Tuto operaci
použijte vždy, když si nebudete jisti, zda-li program SchémataCAD
správně zobrazuje nakreslený výkres nebo zda je vybrán správný prvek.
V dialogovém okně parametrů výkresu jsou jednotlivé karty, ve
kterých můžete zadat parametry a vlastnosti výkresu. Všechny tyto parametry
jsou ukládány spolu s výkresem v jednom souboru.
Karta Formát:
Typ ohraničení plochy výkresu –
neohraničená
nebo ohraničená
Když zvolíte ohraničenu plochu, tak je potřeba
definovat okraje tohoto ohraničení. Pro jednoduchost stačí zvolit Xmin=0 a
Ymin=0 (levý horní roh kreslící plochy) a pravý okraj můžete zvolit jednak
z nabízené řady (např. A4). jednak formát vlastní. V nabízené řadě
formátů je každý formát na výšku i na šířku.
Měřítko výkresu
– vyjadřuje závislost
formátu výkresu (pro tisk) a číselných souřadnic ve výkresu. Měřítko lze
zvolit jako poměr dvou čísel, například: 100% znamená 1:1, tzn. údaj 1 na výkresu
(např. šířka čáry) znamená 1mm na tiskárně 1000% znamená 1:10, tzn. údaj 1 na
výkresu (např. šířka čáry) znamená 0.1mm na tiskárně 10% znamená 10:1, tzn. údaj 1 na výkresu
(např. šířka čáry) znamená 10mm na tiskárně
Měřítko tisku udává v procentech
skutečnou velikost výkresu na tiskárně. 100% znamená velikost 1:1. 50% odpovídá
1:2, naopak 200% je zvětšení 2:1. Změnou měřítka můžete například dosáhnout
toho, aby se velký výkres vtěsnal na jednou stránku. Viz také: Vzhled
výkresu před tiskem.
Oblast tisku – většinou vyhovuje volba
‘celý výkres‘.
Karta Kreslení:
Rastr mřížky
– při práci s myší se
body uchycují do tohoto rastru.
Typ mřížky- zobrazují se body (síť
teček), linky (čárová síť) nebo kombinace obou způsobů.
Krok bodů a linek – celý násobek rastru
mřížky
Zobrazovat mřížku – na obrazovce (nikoliv
na tiskárně) bude zobrazena mřížka
Uchycovat do mřížky - při práci
s myší se body uchycují do rastru mřížky
Minimální krok
– je to vlastně druhý
alternativní rastr mřížky, který je aktivován v případě, že není aktivní
volba ‘Uchycovat do mřížky‘.
Vlastní velikost kroku při zapnuté mřížce můžete
volit zvlášť pro vodorovný a svislý směr. Když je uchycování do mřížky vypnuté,
pro kreslení se uvažuje minimální nenulový krok. Pravoúhlá síť bodů mřížky může
při práci vizuálně pomáhat nebo mít magnetické vlastnosti. Prvky lze natahovat
nebo posunovat jen do těchto bodů. Zobrazená mřížka – síť bodů se na konečném
výtisku neobjeví.
Karta Stránky – určuje rozdělování stránek a upřesňuje
natavení papíru tiskárny:
Volby pro rozdělení výkresu na stránky
Volba Stránky rozdělí výkres na více stránek, které jsou samostatné
výkresy. Propojení mezi stránkami lze provést pomocí odkazů. Rozměry jedné
stránky jsou určeny na kartě Formát. Pozor! Bude-li zadán větší rozměr papíru
než dovoluje tiskárna, tak bude výkres automaticky zmenšen. Navíc mají tiskárny
různě velké netisknutelné okraje, takže např. na tiskárně formátu A4 (210 x 297
mm) nikdy nelze
vytisknout celý formát A4, ale o něco méně (např. 190 x 277 mm).
Stránka -
Do pozadí, Do
popředí -
zamění pořadí
stránek, jak
jdou za sebou
Stránka -
Ubrat -
ubere aktuální
stránku
Stránka -
Přidat -
přidá další
stránku
Stránka -
Tisknutelná
- stránka bude
vytisknutá,
jinak bude při
tisku přeskočena
Stránka -
Viditelná na
všech stránkách
- prvky z této
stránky budou
viditelné na
všech stránkách.
Například
rámeček výkresu.
Nechcete-li
zároveň aby se
rámeček
vytisknul
prázdný, tak
zvolte aby tato
stránka nebyla
tisknutelná
Stránka -
Obarvená -
prvky budou mít
jednotnou barvu
Stránka -
Odstranit
prázdné stránky
- Tato volba
odstraní
prázdné,
nevyužité
stránky
Volby pro rozdělení výkresu na dlaždice
Volba Dlaždice zachová celistvou plochu výkresu, která bude tisknuta
po jednotlivých dlaždicích, které na sebe plynule navazují a můžou se i
překrývat. Rozměry celého výkresu (všech dlaždic složených dohromady) jsou na na
kartě Formát.
Dlaždice
- Velikost jedné
dlaždice -
Zvolte velikost
dlaždice aby se
vešla na papír
tiskárny. Symbol
<> otočí
orientaci
dlaždice (na
výšku / na
šířku). Pozor!
Bude-li zadán
větší rozměr
papíru než
dovoluje
tiskárna, tak
bude výkres
automaticky
zmenšen. Navíc
mají tiskárny
různě velké netisknutelné okraje, takže např. na tiskárně formátu A4
(210 x 297 mm) nikdy nelze
vytisknout celý formát A4, ale o něco méně (např. 190 x 277 mm).
Dlaždice
- Vybrat podle
aktuální
tiskárny -
každá tiskárna
nabízí určitý
výběr formátů,
které mají
netisknutelné
okraje. Nelze
tiskárně vnutit
jiný formát, než
nabízí tento
výběr. Nenulové
okraje je nutné
uvažovat,
protože většina
tiskáren
neumožňuje tisk
až do krajů
papíru.
Dlaždice
- Přesah stránek
- V případě
nenulového
přesahu lze
pohodlně slepit
jednotlivé
stránky
(dlaždice) k
sobě.
Vlastní
nastavení tisku
- Formát papíru
- Každá
tiskárna nabízí
svůj určitý
výběr formátů,
které to jsou
zjistíte volbou
"Vybrat podle
aktuální
tiskárny". V
případě že tato
volba není
zaškrtnuta, tak
se použije
výchozí formát
papíru dle
aktuální
tiskárny. Tento
formát papíru
lze globálně pro
všechny výkresy
zvolit v
nastavení
programu
SchémataCAD -
"Volby -
Konfigurace".Je
doporučeno aby
se automaticky
nastavil výchozí
formát papíru
Vlastní
nastavení tisku
- okraje -
program
automaticky
rozděluje výkres
podle stanovené
velikosti
stránky.
Karta Atributy
Komentář
– do komentáře můžete napsat libovolný
text. Komentář lze také napsat v dialogovém okně “Uložit jako…”. Komentář
lze s výhodou použít při otevírání souborů, kdy před otevřením lze zjistit
bližší
informace.
Volbu "Uchycovat
do mřížky" najdete v nabídce "Výkres ". V případě, že
je zaškrtnutá volba " Uchycovat do mřížky", budou se při práci
s myší body ve výkresu uchycovat do rastru mřížky. Pomocná mřížka je
zejména vhodná pro přesné zarovnání bloků podle jejich os, urychluje a
zpřesňuje vlastní proces rozmísťování bloků po výkresu. Pomocí mřížky lze
umísťovat a natahovat prvky na souřadnice s určitým krokem.
Volbu
nastavení vodorovné nebo svislé osy zvolíte z nabídky volbou "Výkres - Nastav vodorovnou
nebo svislou osu". Pro zvolení nastavení vodorovné nebo svislé osy se
ukazatel myši změní na symbol nastavení osy. Zvolte v okně příslušné
místo, kde chcete nastavit osu a stiskněte levé tlačítko myši. Osa bude
nastavena. Osy se
zobrazují pouze v detailu bloku, a to čerchovanou čarou. Význam os je
důležitý pro nastavení středu bloku. Prakticky u každého bloku lze
výhodně určit její osy. V případě aktivované mřížky se blok automaticky
řadí do rastru podle svého středu.
Zobrazovat osy
Volbu zobrazování nastavených os zvolíte z nabídky volbou "Výkres- Zrušit osy"..
Funkce jsou určeny pro vložení, resp. ubrání místa ve
výkresuPo zvolení funkce se ukazatel myši objeví ve odpovídajícím
tvaru, který naznačuje požadovanou operaci:
Zvolte požadované místo ve výkresu a stiskněte levé tlačítko myši. Velikost
vloženého, resp. ubraného pruhu odpovídá velikosti
mřížky.
Poznámka:Typickým příkladem použití této funkce je vytvoření místa na vložení dalšího
vývodu v jednopólovém zapojení rozvaděče.
Na bloky s
popisem lze použít funkci ”Přepočítání indexů”. Od zadaného čísla se vytvoří
vzrůstající číselná řada popisu označených značek. Software automaticky
analyzuje popis bloků a určí, které bloky patří k sobě. Např. bloky s popisy R1,R2,R3 jsou jiná řada než
bloky s popisy C1,C2,C3.
V jednom souboru může být najednou více výkresů. Tyto výkresy je možné
propojit pomocí prvku výřez, který je vlastně pohled z jednoho výkresu
do druhého. Příkladem použití je zakreslování rozvodů (výkres č.1) do
situačního výkresu (výkres č.2) . Každý výkres lze pojmenovat. Společné
pro všechny výkresy jsou atributy a komentář, ostatní volby jsou pro každý
výkres oddělené, např. formát výkresu, měřítko.
Software SchémataCAD umožňuje připojit mezi výkresy i externí referenci. Je to
výkres, který není ukládán do společného souboru, ale při otevření souborů je jenom
externě načten. Nedá se editovat, ale dá se použít jako podklad pro jiný
výkres. Příkladem použití je zakreslování rozvodů do situačního výkresu DWG,
který je načten jako externí reference.
Jednou
z velmi užitečných funkcí programu SchémataCAD(zejména při
kreslení rozsáhlejších nebo situačních výkresů) je možnost rozdělit výkres
do hladin. Hladiny (v některých překladech zahraničních programů se také
používá termín vrstvy) slouží k ulehčení práce s výkresem. Každá hladina
může obsahovat prvky (i bloky a spoje).
Typickým
příkladem použití hladin na výkresu je nákres elektrického rozvodu v půdorysu.
Spodní hladina se v tomto případě použije pro půdorys a druhá pro vlastní
rozvod elektroinstalace.
Parametry hladin:
Název – pojmenování hladiny pro
přehlednou orientaci
Viditelná hladina – je neviditelná na
výkrese, ale bude vytištěna na tiskárně
Zmrazená (zamknutá) hladina – zabrání
nechtěnému posunu prvků v hladině
Tisknutelná hladina – bude vytištěna na
tiskárně, pouze v případě, je-li tato volba dovolena v konfiguraci
programu SchémataCAD
Obarvená hladina – vhodnou barvou se
odliší od ostatních hladin. Jsou-li v obarvené hladině různě barevné
prvky, budou při použití této volby všechny obarveny shodně. Výjimku tvoří bíle
obarvené prvky – ty zůstanou bílé. V konfiguraci programu lze také nastavit,
zda budou obarvené hladiny tisknuty v původních barvách prvků nebo zda i
při tisku budou obarvené.
Pozor: Před tiskem výkresu s hladinami je
výhodné použít funkci “Vzhled před tiskem”, aby si uživatel mohl zkontrolovat
nastavení hladin. Může být totiž rozdíl mezi tím, co je vidět na obrazovce a na
tiskárně. Např. je-li hladina neviditelná, může být tisknutelná a naopak.
Z nabídky Výkres-Hladiny lze otevřít dialogové okno
parametrů výkresu, kartu Hladiny, která nabízí funkce:
Přesunutí hladiny o jednu nahoru nebo dolů
- zamění pořadí vykreslování hladin. Při všech přesunech jsou s hladinami také
přesunuty prvky, které se v dané hladině nacházejí.
Přejmenovat - Změna názvu vybrané hladiny
Zrušit - Po potvrzení zruší vybranou
hladinu. Při zrušení hladiny jsou smazány i všechny prvky, které se v dané
hladině nacházejí.
Přidat - Přidá hladinu nad aktuální
hladinu.
Aktuální
hladina a její parametry je také indikována na horní liště. Horní lištu
můžete kdykoliv vyvolat nebo skrýt z nabídky Volby. Na horní
liště lze měnit aktuální hladinu a její parametry: viditelná, zmrazená,
obarvená nebo tisknutelná.
Maximální
počet hladin může být 256. Každou hladinu lze pojmenovat libovolným názvem.
Pozor: Zásadním rozdíl v hladinách proti některým programům (např.
AutoCAD) je , že se hladiny vykreslují postupně za sebou, tzn. nikdy se
neprolínají navzájem, ale vždy jsou na sobě.
Pořadí
hladin: Hladiny jsou v seznamu hladin zobrazeny v opačném pořadí, tj.
první je uvedena ta hladina, která je úplně vespod. Ostatní hladiny ji
překrývají.
Tipy pro použití hladin:
Do hladiny, kterou označíte jako netisknutelnou,
vložte pomocné značky a čáry, které vám usnadní umísťování prvků na výkrese.
Pokud tvoříte složitější výkres, umístěte již
hotové části do dalších hladin a zamkněte je. Zabráníte tak nechtěným změnám
(nejčastěji posunům) již hotových prvků.
Program se
umožňuje přizpůsobit požadavkům uživatele nejrůznějšími volbami v konfiguraci.
Konfiguraci vyvoláte z nabídky "Volby - konfigurace". Na
jednotlivých kartách lze nastavit následující volby:
Karta Zobrazení:
”Zobrazovat přechody stránek” –
čerchované čáry pro větší názornost rozvržení výkresu na tiskárně
”Černé pozadí výkresu” - funkce pro
uživatele požadujícího černé pozadí výkresu. Vhodné např. při provozu notebooku
na baterie. Pozor: Kromě pozadí bude i veškeré barvy na výkresu zobrazeny
inverzně. Pro tisk nemá tato volba žádný vliv
”Zobrazovat pomocný rámeček”- -Při
přesunu ukazatele myši nad prvky se bude při zaškrtnuté volbě zobrazovat
rámeček. Pomáhá to při orientaci ve výkresu.
Velikost bodů pro uchopení myší - lze
zvolit v rozsahu 4 až 20. Vyzkoušejte optimální hodnotu, která Vám bude
vyhovovat, optimální velikost závisí na velikosti obrazovky a jejího rozlišení
a na konstrukci myši a zručnosti uživatele.
Velikost přitahování objektů k myši –
Vyzkoušejte optimální hodnotu, která Vám bude vyhovovat, optimální velikost
závisí na velikosti obrazovky a jejího rozlišení a na konstrukci myši a
zručnosti uživatele.
Velikost prvku v okně knihoven
Zobrazovat detail
bloku– při
poklepání myší na prvek v knihovně se zobrazí prvek ve zvláštním okénku.
Karta Úpravy:
Max. počet kroků zpět – lze
nastavit až 100 kroků zpět. Pozor! V případě menší velikosti operační
paměti počítače (např. 8MB) a
v případě velmi velkého výkresu zvolte menší počet kroků než 100 –
zabráníte tím možnému vyčerpání volné paměti počítače a následnému zhroucení
programu.
”Automaticky ukládat” - doba
v minutách, po které budou automaticky ukládány výkresy. Funkce automatického ukládání průběžně ukládá
a
zálohuje
rozpracované
výkresy
do
dočasných
skrytých souborů, pro případ náhlého
a
nečekaného selhání programu nebo
i celého počítače. V takovém případě po opětovném spuštění softwaru se
nabídne
obnovení
automaticky
uložených souborů.
Karta Tisk:
Tisknout jenom neprázdné stránky - Tato
volba zabezpečí, že při tisku nebudou tisknuty prázdné listy.
Tisknout obarvené hladiny barvou – určuje
zda budou prvky vytištěny ve svých původních barvách, nebo zda bude stejná
barva celé hladiny jak na obrazovce tak při tisku.
Tisknout jenom černě – jsou-li na výkresu
barevné prvky, tak při tisku budou tisknuty černě.
Nejtenčí čára při tisku [mm] – tato
volba je vhodná např. pro tisk výkresu načteného původně DXF formátu, kde mohou
některé čáry být tloušťky 0. Je to velmi užitečná volba, jak vyřešit problém
tisku velmi tenkých čar, protože každá tiskárna podle jejího rozlišení tiskne
tenké čáry v různé kvalitě. Pozor: Nevolte zbytečně tenké čáry (např.
menší než 0,1 mm) – tyto čáry můžou být částečně nebo zcela neviditelné.
Tiskárna – Parametry - Nastavení vlastností konkrétní tiskárny jako je zdroj papíru, rozlišení, nadefinovaní vlastního formát papíru.
Pamatovat si nastavení parametrů tiskárny - vlastnosti konkrétní tiskárny budou zapamatovány při dalším spuštění softwaru. Pokuď si uživatel sám nastavuje vlastnosti konkrétní tiskárny jako je zdroj papíru, rozlišení, nadefinovaní vlastního formát papíru, tak je nutné tuto volbu použit jinak by se tyto hodnoty musely nastavovat po každém spuštění softwaru
Korekce chybného tisku textů - Použijte tuto volbu pouze v případě že na tiskárně vypadají texty jinak než na obrazovce. Texty budou na tiskárně vykreslovány jako obrázky, takže je tiskárna nemůže zkomolit.
Alternativní režim tisku šrafů - Použijte tuto volbu pouze v případě že na tiskárně vypadají šrafy jinak než na obrazovce.
Umístění výkresu na stránce - v naprosté většině případě je vhodná volba centrování výkresu na papíře. Chcete-li konkrétní výkres umístit přesně na papír, tak kam potřebujete, pak použijte vlastního nastavení okrajů na kartě Stránky v parametrech výkresu. V takovémto případě bude tato volba ignorována.
Automaticky natočit - výkres se vždy automaticky natočí na výšku nebo na šířku, podle toho jaké má proporce stran. Tuto volbu je doporučeno používat.
Vždy roztáhnout na celou stránku - výkres bude vždy roztažený na celou stránku.
Karta DXF/DWG:
Volba znakové sady pro import nebo export
v DXF/DWG formátu. - zvolte typ češtiny v DXF/DWG souboru.
V případě, že po otevření DXF/DWG výkresu jsou částečně nečitelné texty, zvolte jiné číslo kódové stránky.
Export do DXF/DWG – Nahradit bílou barvu
– v jiných programech (např. AutoCAD) můžou být bílé čáry a výplně
kresleny černě.
Karta Barvy.- nastavení barev výběru, mřížky, pozadí výkresu. Nastavení barev nemá
vliv na tisk. Lze přizpůsobit nastavení barev na kreslící ploše při manipulací
prvků pomocí myši. Program SchémataCAD umožňuje nastavení barev, které
se používaní na kreslící ploše. Předem nastavené barvy jsou nastaveny tak, aby
přehledně se zobrazovaly v barevném rozlišení minimálně 16 barev při kreslení
černě na bílém pozadí.
Karta Klávesnice.- lze nadefinovat vlastní horké klávesy pro vyvolání všech funkcí
v nabídkách (menu).
Doporučení: SCH na SCH převede výkresy do aktuální
formátu, který je komprimovaný (od roku 2009). Tímto způsobem lze zmenšit
velikost výkresů. Dále při konverzi z formátů před rokem 2011 se do výkresů
automaticky přidají TTF písma použitá na tomto výkresu (pouze když jsou
nainstalována v MS WINDOWS). Potom takovýto výkres je možné bez problémů s
písmy prohlížet i na jiných počítačích, kde nemusí být použitá písma
nainstalované.
Pro převod do bitmapových formátů je možné dále nastavit:
Funkce pro práci na dvou monitorech. Software umožňuje
otevření dvou pracovních ploch současně. Tyto plochy jsou vzájemně inteligentně
propojeny, například pro účely kopírování nebo přesunu prvků pomocí myši. Okno
výkresu lze přesouvat mezi pracovními plochami. Také je možné otevřít jeden
výkres ve dvou oknech, současně na dvou monitorech.
Seznam bloků nebo spojů lze uložit ve formě textového
souboru. Soubor lze použít k dalšímu zpracování, například do přílohy
dokumentace (např. je vhodné textový soubor vložit do tabulkového procesoru
MS EXCEL). Formátu je prostý text (kódování UNICODE), kde jsou jednotlivé
sloupce odděleny tabelátorem.Takovýto formát je velmi vhodný pro načtený do
Excelu. Ještě více elegantnější možnost je funkce pro zkopírování tabulky do
schránky (úschovny). Pak pouze stačí vložit zkopírovaný text do Excelu a
automaticky se vloží do sloupců.
Okno se seznamem bloků aktivujete tak, že zvolíte funkci
”SEZNAM BLOKŮ”
z ”nabídky ”Výkres”. V dialogovém okně vyberte požadované shodné
parametry bloků, které budou při sčítání bloků ignorovány. Např. chce-li sečíst
stejné bloky, ale s rozdílným popisem (F1, F2, F3….) tak zrušte zaškrtnutí u
položky Popis.
Po potvrzení proběhne sečtení bloků a v okně seznamu jsou
vypsány všechny obsažené bloky ve výkresu. Bloky jsou na řádku zobrazené svým
počtem, pořadovým číslem, názvem,
popisem a hodnotou, kategorií a hladinou a případně
dalšími atributy (jsou-li nadefinovány). Pozor, do seznamu nejsou zahrnuty bloky
bez názvu.
Pokud je současně otevřené okno seznamu bloků a vlastní
výkres,tak zvolením řádky v seznamu (poklikáním myší či stiskem klávesy ENTER)
se ve výkrese označí odpovídající blok.
Pro vytvořený výkres je možné sestavit seznam použitých
spojů.
Okno se seznamem spojů aktivujete tak, že zvolíte funkci
“SEZNAM SPOJŮ” z ”nabídky ”Výkres”. V okně seznamu jsou zobrazeny všechny
obsažené spoje. Jednotlivé spoje jsou na řádku zobrazené svým pořadovým číslem,
názvem, pořadovým číslem spojených bloků, stylem,hladinou a dalšími atributy.
Pokud je současně otevřené okno seznamu spojů a vlastní
výkres,tak zvolením řádky v seznamu (poklikáním myší či stiskem klávesy ENTER)
se ve výkrese označí odpovídající spoj.
Pro vytvořený výkres je možné sestavit seznam délek použitých
spojů podle stylů. Funkce je užitelná při zakreslování do situace (půdorysu),
kdy jednotlivé styly můžou představovat různé typy kabelů.
Software SchémataCAD umí i přičíst rozdíl výšek vedení spoje.
To funguje v případě, že je spoj propojený na koncích s bloky (součástky), které
jsou v navzájem rozdílné hladině. U každé hladiny se dá nastavit výška. V
takovémto případě se k délce spoje připočte rozdíl výšek hladin.
Pokud je současně otevřené okno seznamu spojů a vlastní
výkres,tak zvolením řádky v seznamu (poklikáním myší či stiskem klávesy ENTER)
se ve výkrese označí odpovídající spoje.
Operace pro práci s okny lze zvolit z nabídky ”Okno”
nebo pomocí příslušných ”horkých” kláves (Pozn.: Okno “Knihovny” je vždy
vlevo, lze u něho měnit pouze šířku)
Uspořádat okna do kaskády -. Touto volbou
srovnáte všechna okna postupně za sebe, do kaskády.
Uspořádat okna do dlaždic - Touto volbou
uspořádáte okna vedle sebe jako dlaždice. (pozn.: Okno “Knihovny” se
automaticky uspořádá vlevo.)
Uspořádat ikony - Touto volbou uspořádáte
ikony minimalizovaných oken k levému dolnímu okraji okna aplikace.
Zavřít všechna okna - Všechna otevřená
okna se uzavřou.
Nápovědu, informace o programu a uživateli lze zvolit z
nabídky ”Nápověda”.
Obsah - Zobrazí obsah podrobné
nápovědy pro program SchémataCAD. Kromě toho, že požadovanou informaci
můžete nalistovat z tohoto obsahu, Program SchémataCAD umožňuje také
vyvolání nápovědy stiskem F1, přičemž bude zobrazeno aktuální téma pokud: a)
máte rozbaleno menu a kurzor menu se nachází
na určité položce b)
máte otevřeno dialogové okno.
Vyhledej nápovědu - Otevře
okno nápovědy pro vyhledání konkrétního hesla nápovědy. Po zvolení příslušného
hesla ve zobrazí odpovídající stránka nápovědy
O aplikaci - Zobrazí informace o
programu SchémataCAD, jeho verzi a adresu autora softwaru.
O uživateli a licenční podmínky -
Zobrazí informace o uživateli: Jméno licence a případně počet licencí. V
případě demoverze se zobrazí v okně informace, že se jedná o demoverzi.
Pro práci s programem SchémataCAD
je potřebná dvoutlačítková myš. Kolečko na myši je použito pro
přibližování/oddalování pohledu na výkres.
Levé tlačítko myši
Většina
operací v programu se provádí levým tlačítkem myši. Levým tlačítkem lze přesunovat
okna, vybírat z nabídky. Je-li ukazatel myši nad výkresem, tak levé tlačítko
aktivuje příslušný editační nástroj – viz níže.
Pravé tlačítko myši
Je-li aktivní
jiný editační nástroj než výběr prvků, ruší pravé tlačítko funkci
aktivního editačního nástroje. Při aktivním editačním nástroji pro výběr
prvků je použití pravého tlačítka určené na výběr editačních funkcí
z lokální nabídky. Lze rozlišit dva stavy:
jsou některé prvky vybrané - V takovém případě se ukazatelem myši musíte nacházet nad vybraným prvkem, jinak
bude zrušen výběr. Poté stiskněte pravé tlačítko myši. Zobrazí se lokální
nabídka. V této nabídce můžete vybrat z možností uvedených v kapitolách: Použití
schránky,
Operace s prvky
a Modifikace prvků.
není žádný prvek vybraný - Po
stisknutí pravého tlačítka ze nabídne vložení ze schránky nebo vložení nového
grafického
prvku.
Přepne ukazatel myši do základního režimu výběru. Také se lze
do tohoto režimu přepnout klávesou ESC.
Editační nástroje - použití myši při kreslení a při
úpravě prvků
Editační schopnost
prvků je jedna ze základních výhod vektorového grafického programu oproti
bitmapovým grafickým programům. Nutné je každý prvek, který chcete dále
upravovat, vybrat. Kromě termínu vybraný prvek se někdy používá i
aktuální nebo aktivní prvek. Tím, že prvek vyberete, dáte programu informaci,
kterého nebo kterých prvků se budou týkat požadované změny, například změna
čáry, barvy, výplně nebo velikosti.
Nakreslené
prvky můžete v programu SchémataCAD upravovat. Níže popsané
editační nástroje slouží výběru prvků nebo k úpravám většinou společných
vlastností všech prvků, například polohy a velikosti.
Všechny následující níže uvedené editační nástroje se aktivují
levým tlačítkem myši, které je nutné držet
stisknuté až do dokončení požadované operace. Pozor: Velký význam při práci s
myší mají klávesy CTRL a SHIFT.
Výsadní
postavení má editační nástroj na výběr prvků. Je-li aktivován jiný
editační nástroj, klávesou ESC nebo pravým tlačítkem myši se program přepne do
režimu výběru prvků.
Výběr prvků
nebo více prvků najednou se provádí editačním nástrojem pro výběr. Na horní
liště zvolte
, čímž
zvolíte editační nástroj pro výběr prvků. Pro výběr
pouze jednoho prvku klepněte myší na prvek a ten se stane vybraným.
Kolem prvku se vykreslí rámeček, a osm úchopových bodů:
Když je ukazatel myši
nad vybraným
prvkem, lze dvojitým kliknutím
editovat parametry prvku. Jinak se levým tlačítkem myší aktivuje jeden
z editačních nástrojů – např. přesunování nebo změna rozměru prvku.
Když se
ukazatel myši se nenachází nad žádným prvkem, je symbol ukazatele
myši je ve tvaru kříže
. Stiskněte
levé tlačítko myši. Držte levé tlačítko myši a pohybujte myší. Zobrazuje se
obdélník příslušející pohybu. Při pohybu již vidíte jak se označují, nebo jak
mizí označování prvků do budoucího výběru. Pozor! Program nabízí
rozdílný způsob vybírání, když pohybuje myší, vlevo nebo vpravo od místa stisku
tlačítka – viz níže. Tímto způsobem lze provádět hromadné vybrání prvků.
Více prvků můžete vybrat následujícími způsoby:
ohraničováním kolem prvků (ve směru
zleva doprava). Tažením myší vykreslujete pomocný rámec kolem prvků,
které se mají vybrat. Prvky uvnitř rámce. budou zahrnuty do výběru. Je potřeba
dbát na to, aby do rámce byl zahrnut celý prvek, ne jenom jeho část (na rozdíl
od bodu b). Jestliže tlačítko pustíte, budou vybrány takové prvky, které
se v okamžiku puštění tlačítka nacházely uvnitř rámce.
protínáním přes prvky (ve směru zprava
doleva). Tažením myší vykreslujete pomocný rámec přes prvky a kolem
prvků, které se mají vybrat. Prvky uvnitř a ty, které se dotýkají
rámce, budou zahrnuty do výběru. V pomocném rámci může být zahrnut
prvek celý nebo jeho část.
přidáváním po jednom prvku. Držte
stisknutou klávesu SHIFT a postupně klepejte levým tlačítkem na všechny
prvky, které se mají přidávat do výběru.
přidáváním více prvků najednou.
Držte stisknutou klávesu SHIFT a tažením myší vykreslujete pomocný rámec
kolem prvků, které se mají přidat do výběru.
výběr podle filtru - další možností, jak vybrat nebo přidat prvky. Dialog pro
selektivní výběr prvků
otevřete v menu Editace | Vybrat… Zde zatrhnete ty druhy prvků a
bloků, které mají být vybrány.
Další
možnosti výběrunabízí volba v menu Editace | Vybrat vše(také
kombinace kláves Ctrl+A) kterou vyberete všechny prvky. Pomocí volby v menu
Editace | Inverze výběru zrušíte výběr všech původně vybraných
prvků a vyberete všechny ostatní. Například má tato funkce význam při výběru
všech prvků kromě jednoho. Vyberte nejprve ten, který nemá být vybrán a
proveďte inverzi výběru.
Výsledek výběru
Kolem všech
vybraných prvků je zobrazen rámeček, který všechny prvky ohraničuje. Každý
vybraný prvek je navíc obtažen čárkovaným obrysem. Ve stavovém řádku můžete
zkontrolovat (i během výběru) počet vybraných prvků. Např. údaj čára
znamená,
že je (nebo bude) vybrán jedna čára, údaj Skupina (4) znamená, že
je (nebo bude) vybrána skupina 4 prvků.
Pozor: Do výběru nelze zahrnout prvky, které
jsou v zmrazené (zamknuté) hladině..
Pro zrušení
výběru prvků klepněte mino vybrané prvky nebo stiskněte klávesu ESC.
Pokud chcete snížit počet současně vybraných prvků, klepněte na prvek, který se
má vyloučit z výběru se současně stisknutou klávesou SHIFT.
Pro kreslení
nových grafických prvků zvolte na horní liště zvolte jeden z těchto
symbolů:
Např.: čára (úsečka), pravoúhelník (obdélník nebo čtverec),
kružnice nebo elipsa, křivka, zeď.
Ukazatel myši se změní. Příklad ukazatelů myši (křížek
označuje bod vložení):
Levým tlačítkem myši stanovte počáteční bod
prvku a táhněte myší se stále stisknutým tlačítkem. Pozor: Je
potřeba stále držet levé
tlačítko myši. Pohybem myši probíhá kreslení nového prvku. V bodě, který určíte
jako koncový, tlačítko myši uvolněte. Prvek se vykreslí.
Význam kláves CTRL a SHIFT při kreslení nového prvku: Pokud držíte
při stanovení druhého bodu klávesu SHIFT, lze prvek natáčet pouze
s krokem 0°, 30°, 45°, 60° a 90° (např. v případě čar můžete takto
kreslit rovnoběžky a kolmice).
Klávesa CTRL
způsobí vycentrování středu prvku podle počátečního bodu kreslení (např.
kreslení kružnice podle jejího středu) V případě, kdy potřebujete, aby
počáteční bod byl zároveň středem prvku, stiskněte (např. při natahování
kružnice nebo elipsy) klávesu CTRL. Pohybujte myší a prvek se bude
natahovat od středu ke kurzoru myši.
Pro
nakreslení textuzvolte nástroj na vložení textu
, kurzor se
změní na symbol a myší ukažte na místo, kam chcete vložit nový
text, respektive levý horní roh. Stačí pouze stisknout a hned uvolnit levé
tlačítko myši. Následně se zobrazí dialogové okno pro napsání textu.
Pro
nakreslení nového bloku zvolte nástroj na vložení bloku
, kurzor se
změní na symbol a myší ukažte na místo, kam chcete vložit
střed nového bloku Chcete-li nyní blok nakreslit zvolte v menu "Blok" volbu
“EDITOVAT”.
Důležitá poznámka: Je-li před kreslením nového
prvku vybrán jeden nebo více prvků, můžete výhodně využit “magnetických”
vlastností úchopových bodů při kreslení.
Nový polygon
nakreslíte tak, že na horní liště zvolíte editační nástroj na kreslení polygonů
- zvolte nebo
. Levým
tlačítkem myši stanovte počáteční bod polygonu a táhněte myší se stále
stisknutým tlačítkem. V bodě, který určíte jako koncový, tlačítko myši
uvolněte. Vykreslí se první část polygonu. Toto opakujte, až nakreslíte celý
polygon. Kreslení polygonu ukončíte stiskem klávesy ESC, stiskem pravého
tlačítka myši nebo dvojitým stiskem levého tlačítka myši.
Pokud držíte
při stanovení dalšího bodu polygonu klávesu SHIFT, lze čáru natáčet pouze
s krokem 0°, 30°, 45°, 60° a 90°.
Vyberte požadované prvky
(například tři úsečky na obrázku).
Na vybraných prvcích naleznete středové úchopové body:
čára a zeď: počátek, konec a střed
křivka: počátek a konec křivky
elipsa a kruh:-střed
polygon a lomená čára: vrcholy
blok: střed (pouze v případě jsou-li zobrazeny obě osy - svislá i vodorovná a je-li střed v oblasti prvků bloku
obdélník a čtverec a text: žádné body pro
uchopení
Uchopíte-li
prvek za jeho bod uchopení, bude při pohybu myší podle významu bodu přesunována
buď část (např. konec úsečky) nebo celý prvek (např. střed kružnice).
Pozor! Je-li vybráno najednou více prvků a jejich body jsou
shodné (jako konce tří úseček na horním obrázku) budou uchopeny všechny
shodné body najednou (viz obrázek níže).
Po uvolnění
levého tlačítka myši se provede přesun. Pozor!Středové úchopové
body mají “magnetické” schopnosti, nachází-li se ukazatel myši blízko nějakého
úchopového bodu, tak tento bod přitáhne ukazatel myši to svého středu. Tato
vlastnost je velmi výhodná pro přesném kreslení i bez zapnuté mřížky. Velikost
úchopových bodu se dá měnit v konfiguraci programu.
Pokud držíte
klávesu SHIFT, lze prvky odchylovat od původního bodu pouze s krokem 0°,
30°, 45°, 60° a 90° (např. v případě čar můžete takto kreslit
rovnoběžky a kolmice). Klávesa CTRL
deaktivuje “magnetismus” úchopových bodů, umožňuje přesné usazení bodu
v případě, že by byl “magnetismus” úchopových bodů na obtíž.
Na horní liště zvolte
. Přesunování
prvků je jednoduchá technika práce s myší.
Postup: Klepněte levým tlačítkem do prvku
(pozor! je-li prvek průhledný, tak do jeho okraje!) a nechejte tlačítko
myši stisknuté. Pohybujte myší se stisknutým levým tlačítkem – prvek se začne
pohybovat. Pokud je prvek na svém novém místě, uvolněte tlačítko.
Vybrané prvky
můžete přesunovat ve stejném výkresu (výkres může být otevřen i ve více
pohledech) nebo je přesunutím do jiného okna zkopírujete (do jiného
výkresu nebo knihovny). Přesunování prvků se provádí tažením myší. Je možné
přesunovat několik vybraných prvků najednou. Při přesném umísťování prvků na
výkres doporučujeme používat pravítka a mřížku.
Při
přesunování prvků program uvažuje tzv. zarážku, která brání
posunu prvku v rozmezí asi třech obrazových bodů, aby nedocházelo k jejich
nežádoucímu posunutí při jejich výběru. Pokud posunujete prvek se stisknutou
klávesou SHIFT, efekt zarážky je odstraněn a již minimální pohyb myší
s prvkem vede k změně jeho polohy.
Dalšími možnostmi posunovaní prvků je použití dialogu Pozice a rozměry
pro číselné zadání nové pozice nebo posunutí. Některé prvky
můžete přesunovat i použitím editačního nástroje pro tvarování prvků -
přetažením za středový úchopový bod.
Na horní liště nástrojů zvolte
. Napřed je důležité prvek vybrat. Například po vybrání elipsy
se vytvoří kolem elipsy rámeček s osmi úchopovými body:
Uchopením za okraje rámečku kolem výběru lze měnit velikost
elipsy.
Vybrané prvky
lze jednoduchým způsobem zvětšovat nebo zmenšovat prostřednictvím osmi úchopových bodů. Přesuňte šipku ukazatele myši nad jeden úchopový bod (jeden
z osmi bodů). Kurzor se změní na dvojitou šipku. Tažením myší měníte
(natahujete) velikost jednoho nebo více prvků současně.
Tažením za prostřední úchopové body se prvek zvětšuje jen v
jednom rozměru. Tažením za rohové úchopové body se prvek zvětšuje v obou
rozměrech při zachování poměru stran.
Při tažení za
rohové body je zajištěno dodržování poměrů stran. Pokud chcete poměr stran
změnit, držte při natahování klávesu SHIFT. Vycentrování
prvku lze provést klávesou CTRL. Při zapnuté mřížce krok pohybu myši sleduje krok
mřížky.
Funkce pro
rozdělení prvků - pilka slouží k rozříznutí prvků na výkresu. Lze
řezat: čáru, křivku, zeď, obdélník, elipsu, polygon a vzdálenost. Nelze řezat
text, obrázek (BMP i EMF), blok a vstup. Rozříznou se pouze vybrané
prvky, a to jenom ty, kterými prochází řez pilky skrz. Opačná funkce pilce, je
funkce sestavení bloku z prvků. Velmi vhodné použití pilky je po vektorizaci výkresu.
Postup
rozdělení: Vyberte požadované prvky, které chcete rozdělit. Na horní
liště zvolte nástroj pilka
. Nastavte
ukazatel myši nad začátek řezu. Stiskněte levé tlačítko myši a přesuňte myš do
místa, kde bude ukončen řez. Poté uvolněte levé tlačítko myši. Prvky, které se
nacházely mezi začátkem a koncem řezu a byly vybrány, budou přeříznuty.
Pokud držíte
klávesu SHIFT, lze pilku natáčet od prvního bodu pouze s krokem 0°, 30°,
45°, 60° a 90°. Klávesa CTRL
deaktivuje “magnetismus” úchopových bodů, umožňuje přesné usazení bodu
v případě, že by byl “magnetismus” úchopových bodů na obtíž.
(Postup jak zvětšit požadovanou část pomocí myši) Na horní liště nástrojů zvolte
nebo volbu ”Výkres - Zvětšení - zvolit lupou”.
Ukazatel myši změní ve tvar lupy:
. Najeďte na místo, které požadujete zvětšit a stiskněte levé
tlačítko myši, tlačítko podržte stisknuté a roztáhněte obdélník na
požadovaný výřez. Poté po uvolnění levého tlačítka myši se provede vlastní
zvětšení výřezu. Naopak, jestliže požadujete zmenšení pohledu, neroztahujte
obdélník, ale ihned po stisknutí levého tlačítka nepohněte myší a uvolněte
tlačítko. Pohled bude zmenšen.
Editační
nástroj umožňuje propojit nakreslit nový spoj a také rovnou propojit
spoj s bloky (součástkami). Editační nástroj pro kreslení nových spojů zvolíte z horní
lišty nástrojů symbolem
. V případě, že
stisknete levé tlačítko přímo nad blokem (kurzor myši
se vždy nad blokem změní), ze které chcete začít spoj, dojde
k propojení počátečního bodu spoje s nejbližším vstupem na
bloku. Jinak je kreslení spoje stejné jako kreslení polygonu.
Chcete-li
ukončit spoj na druhém bloku (součástce), najeďte opět ukazatelem myši přímo nad
požadovaný blok. Nakreslí se čtvereček nad nejbližším vstupem a když
nyní uvolníte levé tlačítko myši, tak dojde k propojení koncového bodu spoje s
blokem.
V případě, že spoj propojí dva bloky a byl nakreslen jako úsečka dojde k automatickému
nakreslení dráhy spoje.
Automatický posun výkresu - při držení levého tlačítka
myši.
Nachází-li se ukazatel myši na
okraji okna s výkresem a výkres přesahuje za okraj okna, tak program SchémataCAD
umožňuje dva typy automatického posunu výkresu v okně:
kdy lze opustit kreslící plochu - při
přenášení (ukazatel myši ve tvaru šipky
s křížem) podržte kurzor max. deset bodů od vnitřního kraje okna výkresu. Po
půl vteřině dojde k posunu. Opustíte-li ukazatelem myši okno výkresu,
automatický posun se zastaví
kdy nelze opustit kreslící plochu - totéž
co minulý odstavec s tím rozdílem, že ukazatel myši nemůže opustit okno
výkresu.
Většinu klávesových zkratek lze zjistit z nabídky (menu).
Níže jsou uváděny nejpotřebnější klávesové zkratky a jejich význam:
ESC - vrátí ukazatel myši a editační
nástroj do původního stavu, zavře právě otevřený dialog bez provedení změn
F1 - vyvolá nápovědu
F2 - aktivuje seznam knihoven
F10 - aktivuje hlavní nabídku
TAB- vybere prvek další v pořadí
SHIFT+TAB - vybere prvek předešlý v pořadí
+ (plus na numerické klávesnici) zvětší měřítko pohledu na výkres
- (mínus na numerické klávesnici) zmenší měřítko pohledu na výkres
MEZERNÍK nebo ENTER (RETURN) -
provede akci ekvivalentní dvojitému kliknutí na vybraný prvek nebo prvky
DEL - smaže vybrané prvky
CTRL+C - zkopíruje vybrané prvky do
schránky
CTRL+X - zkopíruje vybrané prvky do schránky a vyjme je z výkresu
CTRL+V - vloží obsah schránky do výkresu
ŠIPKA: nahoru, dolů, doleva, doprava - není-li označen prvek, tak posune pohled na výkres o čtvrtinu
velikosti okna - je-li onačen prvek, tak posune prvek
PGUP, PGDOWN - posune pohled na výkres o
výšku okna
Poznámka: význam použití dalších kláves naleznete v
nabídce (menu)
Horní lišta - příkazový panel – obsahuje
často požívané příkazy
Horní lišta - režimový panel – přepíná
mezi jednotlivými nástroji a režimy programu
Nástroje - Panel transformace
Nástroje - Panel vlastností
Panely
nahrazují některé časté nabídky menu a dialogová okna. Klepnutím do panelu
nástrojů mimo oblast tlačítka můžete panel přesunout. Tažením panelu za tuto
oblast směrem do pracovní plochy získáte plovoucí panel. Jeho přiblížením k
okraji jej ukotvíte.
Informační řádek
Součástí
horní lišty je informační řádek. Má informační určení a poskytuje následující
informace:
Polohu kurzoru myši vzhledem k nastavenému
souřadnému systému výkresu.
Pokud se nachází ukazatel myši nad prvkem,
zobrazuje se název a rozměr vybraného prvku nebo skupiny prvků ve vodorovném a
svislém směru. Nad blokem se navíc zobrazuje velikost poměrného zvětšení a
úhel natočení
Pravítka
Na levém a
horním okraji výkresu jsou umístěna pravítka, které zjednodušují
orientaci ve výkresu. Obsahují
souřadnice a ukazují pozici ukazatele myši. V případě modifikace prvku myší
ukazují aktuální šířku a výšku modifikovaného prvku.
Okno knihoven
Vlevo je okno
knihoven, které se chová podobně jako panely nástrojů. Okno lze skrývat a lze
měnit jeho šířku pouhým uchopením za dělící lištu.